19.10.2007 14:09:53 Martina, 2 kluci
Taky učitelka
Nečetla jsem diskusi, peču koláčky, nemám moc času, ale svrběly mě prsty, musím napsat :-)
Výchova osobním příkladem je prima, brát rozvod jako osobní selhání je taky ideálně prima...ale - jsem rozvedená, manžel si našel jinou, je to moje osobní selhání? Podle této teorie asi ano, ale kde jsou na rozhodování dva - v manželství tedy jsou - tam zákonitě nemusí jít jen o názor a pohled na situaci můj, ale taky partnerův. Řešení je zase ne pouze moje, ale i partnerovo. Takže se bahnit v pocitech, zda mám vyučovat rodinnou výchovu a vysvětlit dětem, že rozvod je moje selhání...promiňte ale zavání mi kritikou lidí, kteří se rozvedli a pro daný pár to bylo dobré řešení. Pro dané děti to taky bylo dobré řešení, určitě lepší než, aby se dívali na věčně nasupené rodiče. Kdo hlásá, že rodiče by měli kvůli dětem být spolu, programově se z toho radovat, ač jim to spontánně nejde, je podle mě tmář.
Jak se asi cítí žák, kterému pančelka objasní, že ona je rozvedená a je to její selhání, ona ví, že je to špatně, že chybovala...a doma mu třeba rodiče citlivě vysvětlili, že se jim to(rozvod) prostě stalo, že jsou dál jeho rodiče, že ho dál milují, že se dál budou stýkat jako přátelé, jemu to bylo jasné, bylo mu u toho docela dobře...pak dorazí pančelka se svým názorem :-((
Odpovědět