19.10.2007 10:33:20 Grainne
Re: Souhlasím,
Madelaine, já společnost nepotřebuju, mám to v sobě zakódované, to není vynucené nějakými okolnostmi, navíc dost lidí to bere jako projev nepřátelství, prostě nepochopí, že nepotřebuju kamarádku, se kterou se budu vídat 2x denně, tudíž lidé, kteří to chápou, jsou potom opravdoví přátelé.
Možná jsi silná a dokážeš tomu, o čem jsem psala, čelit a to je dobře, ale znám spoustu lidí, kteří si hráli na "drsňáky" tak dlouho, až jim to rozbilo vztah, okázale dávali najevo, že druhého nepotřebují, tak dlouho, až partner odešel a teprve potom si uvědomili, čemu to vlastně podlehli. Myslím, že pod tlakem okolí podlehli dojmu, že vztah stejně ztroskotá, takže se snažili citově neangažovat, aby to tolik nebolelo.
Já si naopak myslím, že do vztahu je nutné dát tolik, co chci dostat zpátky a já chci všechno. To víš, že to bolelo, ale ani strach z další bolesti mě neodradil. Vyplatilo se.
Jenom přemýšlím o tom, že ostatní to mají jinak, ne každý je připravený čelit ztrátě kamarádů a obecně společnosti kolem sebe, tak se přizpůsobuje.
Promiň, ale tohle asi nedokážu vyjádřit úplně přesně, to je o pocitech, je to jen takový odhad, úvaha.
Odpovědět