netrápí

trápí se asi každý rodič...(vím jak to asi autorka myslela)neznám člověka,který by nepřemýšlel nad výchovou svého dítěte
možná právě Ti kteří bezhlavě přebírají výchovu svých rodičů ve smyslu mě také mlátili apod...
já když si vzpomenu na své dětství plné strachu (alespoň v přítomnosti otce)...když se na dětství podívám s odstupem od emocí, tak mi přijde celkem v pohodě,ale bylo provázeno mocenskými zákazy a příkazy hrozbamy fyzickými tresty atp. stále jsem byla ve střehu aby mi za něco jedna nepřilítla,ale přitom jsem nevěděla přesně důvod.stačilo možná jen vysvětlit a vysvětlovat proč to a to ne místo výhružek a fyzického terstání ale i i psychického vydírání.
a teaké respektovat že dítě je dítě a že všichni můžeme dělat chyby,nebýt vždy dokonalí občas se vztekat tím víc pokud to patří do zdravého vývoje dítěte kolem dvou tří let.
musím říci,že vypořádat se s modelem výchovy u nás doma (i když po rozvodu rodičů,který jsem si sama přála a zpětně si zase uvědomuji jak mi nepřítomnost otce zase jinak chyběla natož mým bráchům,to mamka vzala do svých rukou jinak)není vůbec jedoduché. jsou situace kdy vybuchuji, stále zvažuji jestli má "mírná" výchova je to ono, pročetla jsem spousty knížek až jsem našla jednu která se mi stala opravdu dobrým průvodcem. udělala jsem si trochu jasno i sama v sobě. už jen její název mě nadchl. jde o jedno slovo RESPEKT. zkrátka

Respektovat a být respektován

nenutím,ale doporučuji, zvláště pokud nesouhlasíte s u nás tradiční autoritativní výchovou,ale trochu hledáte tu míru protože hranice jsou velmi důležité rozdíl je v tom stanovit hranice dětem nebo je vtvořit spolu s dětmi
přeji všem hodně sil a štěstí a vzájemného respektu na této cestě