Z pohledu lékaře

Jsem zubní lékařka. Pracuji zároveň v soukromé praxi i ve státní ambulanci – na klinice. V obou ordinacích běžně objednáváme a časy dodržujeme. Bohužel to není vždy možné, zejména na klinice, kde se často „nahromadí“ akutní případy. Někdy se stane, že se ošetření objednaného pacienta zkomplikuje a vyžaduje více času, je nutné provést neplánovaný zákrok, či se pacient zdrží na centrálním rentgenu a já pak kvůli tomu nestíhám… Může dojít ke zdržení na sále (např. anesteziologové se přednostně věnují úrazu). Někdy čekání vznikne vinou pacientů – pokud mám na pacienta standardně vyhrazených 30 minut a on se o 10–15 minut opozdí (a říká si, že „akademická čtvrthodinka“ nikomu neublíží), další pacient přijde případně o 5 minut dříve, je na čekání zaděláno.
Jinou kapitolou jsou bolestivé případy – ve stomatologii se naštěstí většinou nejedná o případy urgentní, život ohrožující (ty bývají posílány na lůžková oddělení, takže se s nimi běžný lékař, natož pacient v čekárně, nesetká). Ze zkušenosti vím, že ten zub, „který teď příšerně bolí“, často trápí pacienta již několik dnů, proto většinou nemám problém takového pacienta vzít na křeslo až ve chvíli, kdy na něj „mám skulinku“. Takoví pacienti navíc mají možnost si předem zavolat a domluvit si nejvhodnější hodinu, kdy očekáváme volnější provoz, případně s čekáním rovnou počítají. V soukromé praxi mám možnost si takového pacienta pozvat buď před začátkem pracovní doby, či po jejím skončení (provoz kliniky to neumožňuje).
Extrémním případem je situace, kdy někdo z kolegů onemocní a jeho pacienty nelze z jakéhokoli důvodu odvolat a přeobjednat. To se pak čeká opravdu dlouho, avšak každému je situace vysvětlena a má volbu čekání zvážit, či žádat jiný termín.
Ve všech situacích však přednostně ošetřujeme menší děti – miminka na konziliární vyšetření, dětičky po úrazu či s bolestí. Ale že by to bylo tím, že jsme dětské oddělení a víme, jakou „chuť“ ke spolupráci má dítě s bolestí, které navíc muselo půl hodiny a déle čekat??? ;-)
Z praxí kolegů znám mnoho případů, kde i přes to, že se objednává, jsou čekací doby dosti dlouhé. A není to vinou lékařů! Popíšu Vám modelovou situaci: v praxi pracuje jediný lékař, ten běžně objednává, avšak v jeho „obvodě“ je velké množství pacientů, kteří chodí pouze s bolestí. Protože jsou u lékaře registrovaní, on má povinnost se o něj postarat. Případně přijdou i pacienti neregistrovaní, ale lékař je přesto nepošle na pohotovost vzdálenou x kilometrů. I kdyby měl daného pacienta např. odeslat na chirurgii, musí ho vyšetřit a napsat žádanku, případně zhotovit rentgen a hlavně mu musí vše vysvětlit – a hned je 10 – 15 minut skluz. A není málo pacientů, kteří se v rámci akutního ošetření dožadují ošetření již definitivního (časově mnohem náročnějšího), či takových, kteří vyžadují akutní ošetření, ačkoli by se mohli objednat (a stejně to tak většinou dopadne).
Je na lékaři, jak si své pacienty „vychová“. Když budu já dodržovat hodinu, na kterou jsou objednaní, mohu zároveň vyžadovat dochvilnost od pacientů. V případě, že se pacient zpozdí natolik, že se plánovaný výkon prostě nestíhá, je přeobjednán. Stejně tak pokud v řádném termínu bez omluvy nepřijde. S pacientem, který se zpozdí např. vinou kolony po cestě a slušně se omluví, se snažíme dohodnout k všestranné spokojenosti, aby tím byli co nejméně ovlivněni ostatní pacienti. Vše je tedy otázkou „akce a reakce“ – vzájemné. Každopádně pořadí pacientů určuje vždy lékař, tedy pokud ho nemá sestra „pod pantoflem“. 
Je na každém, jakého lékaře si vybere, jestli toho v místě bydliště, u kterého pravidelně hodinu čeká, nebo někoho kousek dál, kde přijde hned na řadu. Co se týče placení – nadstandardní výkony se hradí všude, v soukromých i státních ambulancích. Že je lékař soukromý, nemusí automaticky znamenat, že má vyšší ceny…
Přeji všem co nejpříjemnější návštěvy lékařů a pokud možno bez čekání.