Co se v mládí naučíš...

Mám dva malé syny ve věku 3,5 a 1,5 roku. Stihnou udělat po sobě docela dost nepořádku, ale snažím se je vést už teď k tomu, aby si po sobě uklízeli. Starší už má i nějaké návyky ze školky, takže když dojí, odnese si nádobí ze stolu (ve školce to tak taky dělají), protože se mu líbí manipulace s myčkou, zrovna se snaží ho umístit do myčky. Mladší to samozřejmě napodobuje také ... Pokud si něco vylijí na zem, pohotově berou utěrku a utírají sami automaticky bez řečí, někdy ani nepostřehnu, že se stala nějaká nehoda. Pak zahlídnu, jak si to mladší šine po kuchyni se zmuchlanou utěrkou. Zasunování židliček, když odcházejí od stolu také není problém. Splachování na WC se jim líbí (hlavně tomu mladšímu, který má zatím plenky a bere to jako zábavu, což nám někdy zas až tak zábavné nepřipadá...)Někdy je to komické, malí to udělají, manžel ne (nějak ty návyky v dětství neměl a já se je snažím už několik let vybudovat)a oni to dělají i po něm. Hračky uklízíme společně, samotným se totiž nechce, ale motivuje je moje pomoc. Nenutím je uklízet stále, protože vím, že je během dne roztahají několikrát. Večer než jdou spát ale musí být hračky na svém místě. Starší syn na počátku svého chození do MŠ měl tendence uklízet i hračky ostatním dětem, protože mladší mu ještě neuměl pomoci a nechápal, proč by vlastně měl. Nyní uklízejí oba společně a snažím se to spravedlivě rozdělit mezi oba. Lepším uklízečem hraček je v poslední době ten mladší - starší už vychytrale "nemá ručičky", protože mu upadly, strašně ho bolí, má je zlomité (chápejte zlomené) apod. Vždycky mu říkám, že by mu měly rychle narůst, protože bez ručiček by se ani nenajedl, ... Zatím to zabírá.
Možná to vypadá v tak útlém věku jako drezůra, ale učím je to nenásilně a rozhodně to nevyžaduji, pokud nechtějí. Myslím si, že jim to ale nemůže nijak uškodit, naučí se, že věci mají své místo, svou cenu. Chci, aby už od malička věděli, že se nic neudělá "samo". Jsou zvídaví, proto jim nebráním, aby se mnou vařili, třídili prádlo, zapínali pračku, věšeli a sbírali suché, žehlili, ukládali do skříní, uklízeli - oběma se líbí vysavač, chystali kotel na zatápění. Po několika nehodách jsem je raději vyloučila z vytírání. Do všeho se zapojují pouze když chtějí, nenutím je. Stejně je to dlouho nebaví, ale aspoň to zkusí. Stojí mě to ale hodně trpělivosti a pevné nervy. Doufám, že se mi můj přístup v budoucnu osvědčí v pozdějším rozdělování činností. Moje švagrová svou 7 letou dceru nezapojovala do ničeho, aby si nekoplikovala život. Když teď byla na prázdninách u tchýně a vařila s ní oběd, podivovala se nad banálními věcmi tak, že se můj starší syn nechápavě udivoval.
Snad se vám moje výchova k pořádku jeví jako divná, ale nejsem puntičkářka terorizující svou domácnost šíleným úklidem. Všeho s mírou, ideální pořádek se dvěma malými dětmi prostě neexistuje.