HP

Ahoj, Tereza již vše podstatné napsala, k tomu není moc co dodat. Snad jen z vlastní zkušenosti, že opravdu není nijak jednoduché tu situaci zvládat psychycky a to ani pro jednu stranu. Je dobré na to být připraven, pro to dítko je to na jednu stranu úžasná šance dostat se mimo ústav a zkusit, jak se žije v normálně fungující rodině, ale na stranu druhou možnost srovnání s životem uvnitř (tedy v DD) a to tedy každý neunese. Je fakt potřeba volit spíše dítě již staršího školního věku, mladšímu byste to nevysvětlili už vůbec, ale ani tak to není žádná selanka. Našemu Kubovi bylo cca 11, když do hostitelky k nám přišel a byl to obrovský záběr, jak pro něho, tak pro nás. On byl velmi inteligentní, chápavý a rozumný kluk, ale kdybyste viděli ty jeho oči v neděli večer, když věděl, že v pondělí ráno musí zpátky... To člověku moc nepřidá, ta bezmoc, že s tím v podstatě nemůžete nic dělat. Ano, je to dobrá a potřebná věc ale vyžaduje mentálně silnou osobnost, jinak jsou z toho spíše problémy a návratová traumata.

A ještě na konec jedna připomínka, asi ta nejdůležitější. Od samého začátku je dobré, ne-li přímo nutné počítat i s alternativou, že k Vám do rodiny to dítě za čas přejde na stálo. Ono se to stává u těchto dětí málokdy, ale nám se to stalo a nepřipravenost na takovou situaci je katastrofa pro všechny zúčastněné, naše zkušenosti jsou v tomto ohledu velmi bohaté (a ne vždy dobré...).

Terezce přeju, ať jim to s holčinou vydrží a ať si jsou navzájem oporou v životě. Moc držím palce.

Mecháček