Re: Ach jo

Reyo, díky za reakci,
asi jsem naivní, ale doufám - v tu svatbu teda ne, to se asi budu muset smířit, ale v to dítě (děti) ano. Dřív mi tvrdil, že se NIKDY nerozvede, že se mnou NIKDY žít nebude (kvůli jeho dětem), nenabízel mi perspektivu vztahu, nic... A po čtyřech letech se podařilo. Já jsem taková tichá, vyčkávající, do ničeho ho netlačím, ale stojí mě to hodně sil... Sobec trochu je, ale to jsem věděla už na začátku našeho vztahu, mám ho holt ráda i s tím...
Jinak já se mu starám o děti z předchozího manželství - máme je tu většinu měsíce. On uvažuje o dítku až mu ty jeho víc povyrostou, ale já si myslím, že bych to zvládla i teď... No, snad se zadaří. Nechci ho moc "prudit", ale občas si říkám, že trochu víc bych asi i měla.
Je fakt, že je ale hodně problém, když máme dost odlišné představy o budousnosti. Vždycky jsem chtěla velikou rodinu a vzít si nějaké dítě (ideálně romské :-)) do pěstounské péče, nebo z děcáku a pro mého přítele je nejdůležitější práce a i mě by nejraději viděl, jak se v práci seberealizuju...
Protiklady se sice přitahují, ale žít s tím je těžký!!! :-)))

Annka