To by snad už dnes mělo být normální?

No nevím, autorka má sice pravdu, ale nepřijde mi na tom co píše nic tak světoborného. Místy to zní jako by šlo o kdovíjakou "revoluci". Ale já si říkám, proč by dnes musel mít nějaký pár svatbu jinou než jakou mít chce? V opačném případě se ptám, proč ji pak mít vůbec?

Když autorka píše: "Ne, má svatba musí USPOKOJIT mě a mého nastávajícího. O svém dnu D, chci být obklopena přáteli, nejbližšími a hodit se do pohody, byť každá nevěsta je samozřejmě nervózní.", přijde mi to naprosto samozřejmé.

My jsme měli svatební obřad v parku, vše jsme vymysleli a připravili tak jak se nám to líbilo. Šaty jsem měla vínové a šila mi je máma, můj muž měl kravatu ze stejné látky, jinak sako, bílou košili a nové černé džíny které mu moc slušely. Z přátel, kolegů a rodiny jsme pozvali ty, o jejichž společnost jsme v tento náš den stáli, večerní párty byla fajn, přišli tam jak příbuzní, tak přátelé a kolegové, tkový dobrý mix :-).

Nedokážu si představit že bychom to měli jinak než jak se to líbí NÁM DVĚMA - vždyt je to náš den a náš vztah! A myslím že to ostatní taky tak brali/berou.