17.8.2007 15:46:39 Linn (těhu)
Re: Článek se mi kdovíjak nelíbil
Ano, měli bychom dát dětem prostor k přemýšlení, ať si samy rozhodnou, které vysvětlení a proč přijmou za vlastní. Nebo můžou přijít i s zcela novou teorií, proč ne? Přeci nebudu dítěti vnucovat, že téma SMRT má jen jednu odpověď, a to, že když člověk umře, tak už nic není a hotovo. Já nad smrtí také bádala jako malá a napadlo mě, že kdybych umřela a měla bych až donekonečna neexistovat, tedy moje vědomí by už nikdy nic nevnímalo a nevědlo a to navždy, připadalo mi to jako absurdní. Když jsem totiž byla v narkóze, taky jsem jakoby přestala existovat (na tu jednu hodinu) a mé vědomí v tu chvíli bylo mrtvé, jako když už nežijete, ale při představě, že by tento stav měl trvat navěky (tedy ne hodinu a pak se probudit), jsem došla k názoru, že i po smrti se s vědomím (nebo duší) něco děje. Źe ta duše neumře. Ale svým rodičům jsem to raději neříkala, myslím, že by to nechápali, pro ně po smrti vše končí. Taky jsem se snažila si představit NEEXISTENCI, že by nikdy nic nebylo, prostě nic, žádný děj, žádný život, žádný prázdný vesmír, prostě NIC. Ani čas, ani prostor, nic.Na zlomek vteřiny si to dokážu představit, ale ta představa je hrozně obtížná a tak absurdní, tak neuvěřitelná,hrůzná, děsivá, že popírám i to, že by navěky věků přišel stav, kdy by najednou přestalo vše existovat a to napořád. VŽDYCKY NĚCO BUDE EXISTOVAT.
Odpovědět