Re: Školní hvězdy

Takový sraz vám moc závidím. Upřímně. Já byla na srazu ze ZŠ jen jednou a zjistila jsem, že nálepky, které jsme měli jako děti zůstávají i po letech, ačkoliv jsme se jako lidi změnili, takže outsider, se kterým nikdo nechtěl sedět v lavici zůstane outsiderem, i když se z něj stal dnes třeba ředitel fabriky. Člověka to teda samozřejmě láká, vidět ty lidi zase po letech, a tak nějak těm všem "královnám" ukázat, že jsme to "dotáhly", kupodivu (a to mě dost překvapilo), ve většině případů dál než ony co se týče vzdělání i spokojenosti v životě (rodina, cestování,kariéra), dokavaď ale nakonec člověku nedojde, že to je zbytečný, protože ony to stejně nikdy neuvidí. Patřila jsem na základce mezi ty odmítané. Dneska by se řeklo dokonce i šikanovaná. Psychicky i fyzicky. Premiantka, ostýchavá a vysoká jak žirafa - jasnej úděl. Rozumově jsem si to srovnala, ale jizvy na duši pořád jsou... a asi budou. Na střední i VŠ se to srovnalo, hlavně proto,že se lidi "oddělej" podle inteligence a zaměření - čímž nechci tvrdit, že mezi vysokoškolákama nejsou agresivní hovada. Nicméně teď pozorně sleduju každou situaci, kdy se můj skoro dvouletý syn dostane na hřišti do situace, kdy mu jiné dítě vyrve hračku aniž by mu nabídlo svoji. Snažím se vždy zasáhnout a ukázat mu, že má právo se bránit a chtít také jeho hračku na oplátku, aby si měl s čím hrát. Ale to mám vyčtený, nemám to v sobě. To až zkušenosti mě naučily. Můj syn je ve svým věku ještě takový bezelstný (aspoň mě to tak připadá), hned by každýmu dítěti nabízel třeba sušenku, hračku a ty agresivnější děti radši obchází obloukem. Není ten typ, co se drží máminy sukně, nebrečí, ale vidím, že nejde do konfliktu a radši si najde jinou hračku, než by si šel vybojovat tu sebranou. Dostalo se mi názoru od jedné maminky jednoho agresivního dítka, že to moje je trouba. Myslím, že trouba je ta maminka, ale stejně to člověka znejistí a hlavně zabolí. Zvlášť mě, která si celoživotně nese na zádech batoh s nepěknými zážitky s dětství. Jenom doufám, že ten můj malej klouček do kolektivu zapadne, najde si kamarády a nebude muset dětství "protrpět" jako já.