Tak jsem si vzpomněla

na školu a základní školu :-). Ve školce jsem seděla opodál, individualistka jak blázen, na hřišti jsem seděla vedle a pozorovala ostatní, byla jsem hrozně spokojená, že jsem tam :-), dnes nechápu. Ve druhé třídě jsem donesla domů poznámku znějící "nehraji si se spolužáky". Na druhé stupni jsem kamarádila s nejoblíbenější holkou ze třídy (mimochodem nechápu jak jsme se daly dohromady), takže jsem automaticky byla druhá nejoblíbenější (dle neustále probíhajících anket). Gympl jsem přežila někde mezi akceptovanými a v devatenácti se vše jaksi zlomilo, je ze mě extrovert až hrůza (až na referáty na seminářích :-)) a kamarádství navazuji velice lehce a s lidmi se bavím moooooc ráda. Asi si to potřebuji vynahradit za dětství a možná jsem se taky dostala z vlivu rodičů, nevím :-(, to mě jen tak napadlo.