Re: Rozdělení

Ach jéje, třídní rozdělení....to je myslím věc, kterou si každý pamatuje celý život...Na školách jsem patřila spíše mezi ty nevšímané. Problémy jsem neměla, měla jsem výborné kamarádky, ale člověk musel pořád bojovat o své místo na slunci. Vím, že vnitřně mě to docela trápilo. A problémy s kolektivem mám dodnes. Mezi ,,svými", tj. přáteli (mám jich ale hodně - toto není problém) jsem ,,king" - ukecaná, akční. Ale jakmile jsem mezi cizími lidmi, ani nepípnu. Na poradě nejsem schopna promluvit (tedy jsem, ale s problémy), protože bych upoutala pozornost x dalších lidí apod. Na druhou stranu mám za sebou výstup na mezinárodní odborné konferenci - děsné nervy půl roku předstím, ale jakmile jsem začala mluvit, bylo to výborné. Tak nevím.
Ale je jasné, každý si ty školní traumata pamatujeme (kdo s kým nechtěl jít za ruku, sedět v autobuse, kdo dostal nejvíc pohlednic o prázdninách...) a tudíž těžce nesu i synovy pokusy o začleňování do kolektivu. On bude taky takové to dítě - chytré, dospělácké, bezproblémové, ale sólista. A já mám strach, že nepoznám, jestli je tak šťastný nebo jestli ho to bude trápit...v kolektivu se chová dost vyplašeně, děti nevyhledává. Snad se to změní - doufám, že si najde pár správných kamarádů a nějak ty kolektivy přežije - musíme všichni:-)