Re: Magdo promin, ale dovolim si trochu kritiky...

Mila Pavlo,

nejsem si jista, jestli to je opravdovy duvod ke kritice. Kdyz se tak podivam na nas vsechny, kteri se cas od casu objevujeme na Rodine, kazdy z nas ma svuj "rukopis", pod radou clanku je to jmeno autora temer zbytecne :-) A kdyz se podivame na velike spisovatele, i oni maji svuj styl psani, a je to prave jejich osobni styl, ktery z nich dela spisovatele s velikym "S".
Mne osobne je Magdin uzky vztah k rodine sympaticky. Nejak to vystihuje to, co vlastne dela lidstvo lidstvem. Zadna generace nezacina od nuly, ale stavime na tom, co jsme dostali. Snazime se uchovat a predat dal to hezke a naopak poucit se z chyb generaci pred nami. I kdyz se nam to nedari :-))))
Prave na poslednim Magdine clanku me zaujala poznamka: "I tohle me nekdo musel ucit?". Je to neco, o cem premyslim posledni dobou taky - je spousta veci v nas, ktere bereme jako samozrejme, jako kdyby to bylo v nasich genech, a pritom nasim detem to chybi. Zkratka nekdo nas to kdysi davno jako deti naucil a to tak jemne a nenasilne, ze si to ani neuvedomujeme, a je ted na nas, predat to dal.
Rikam si taky, jak casto se setkavame s hazenim spiny na starnouci rodice, tchyne, byvale pribuzne, zname.....i kdyby Magda psala KAZDY den clanek o tom, co pro ni jeji rodina znamena, a jak je ma vsechny rada, nestihne to vyvazit.


Katka