15.6.2007 11:47:15 Romy
Re: Mauglího zápisky
Tak já jsem podobně rozpolcená. V práci za dámu a mimo tíhnu ke zvířeti :-) a také mě lidé mají problém poznat. Ti co mě znají mimo práci, s dětma a psiskem se na mě pak dívají divně, když okolo nich projdu na jehlách a zdravím je, protože vůbec nechápou, kdo jsem a opačně, ti co mě znají nalíčenou a upravenou z práce na mě naprosto nereagují, pokud mě čistě náhodou potkají mimo tento prostor :-). Zvolila jsem tuto zbabělou variantu a odůvodňuji si to tím, že je to nutné pro přežití. Od mala jsem střídavě žila v Praze, v Písku, v Č. Budějovicích a zase v Praze, babičku jsem měla na vesnici a celý život mě provází takhle rozpolcenost, co je vlastně lepší. Čím jsem starší, tak už mě to tak nedrásá a jak říkám zvolila jsem kompromis. Žiju ve městě, mám pocit, že děti mají možnost a přístup ke všem výdobytkům moderního světa, na druhou stranu jak jen to je možné, balíme tašku a mizíme do přírody. Mám štěstí (z mého pohledu), že moji rodiče zůstali na malém městě a my i oni máme chalupu na úžasných zalesněných a zalučněných místech, dokonce i jedna moje babička ještě žije a to úplně na malé vesničce a žije ještě tak hezky "postaru" - mě se to hrozně líbí, takže můžu pokaždý, když už mám města dost jít ukojit svoje venkovní pudy. Trošku se nám to někdy vyhrotí s mojím manželem, jehož maminka byla a je vyloženě velmi městský typ a v přírodě vidí pouze jedno velké nebezpečí, takže chtě nechtě ten můj chlap tím byl trochu ovlivněný :-), spíš v tom smyslu, že v přírodě až tak moc krásy nevidí, než, že by se tam něčeho bál, ale dokážem to nějak vždycky oboustraně vyřešit. Pokud se mě a dětem chce ven z Prahy a jemu zrovna ne, tak holt jedeme sami, já načerpám energii tam, kde se mi líbí a on zase, že má od nás pokoj :-)a já jsem se už časem naučila žít s tím, že některým lidem prostě nenamluvím, že městský styl je prostě lepší, navíc ve svý podstatě jsem taky vlastně "Pražák" a mám to tady ráda, ale les, voda a to úžasný ticho v přírodě musím čas od času prostě mít. Jsme holt každý jaký jsme a vždycky si musíme najít tu svou cestičku, která nám nejvíc vyhovuje, aby jsme byli spokojený.
Odpovědět