Re: taky mam takove rodice

Ono se to tak někdy stane. Vaši rodiče asi v té době fakt měli spoustu vlastních problémů, jak píšete a nebyli schopni zvládat všechno, tak v té době tolik nepsali, nevolali, ale v jejich hlavě jste určitě byla pořád, i když vám připadalo, že na vás zapomínají. A chápu, že na to nelze tak snadno zapomenout. Ale nyní je asi situace jiná a myslí na vás mnohem víc než dřív, tak si to nepokažte, aby jednou vaše děti měli babičku s dědečkem. Protože čím víc babiček a dědečků, tím bývají děti raději. Naše Madla je vypočítává, má dokonce dvě prababičky a donedávna měla i dva pradědečky. A velice ráda všechny vidí. Také je celkem běžné, pokud dítě vyletí z hnízda a rodiče jsou ještě poměrně mladí, ve středním věku, že nemají takovou starost. Ale jakmile začnou roky přibývat, dosáhnou padesátky, obvykle začnou mít o potomka větší starost. Moje dcera byla před deseti lety v Anglii jako au-pair, tehdy ještě nebyly mobily, telefonem zavolala tak jednou za dva týdny a psaly jsme si. A pokud déle nešel dopis, byla jsem docela nervózní, zda se jí něco nestalo - a bylo jí v té době již přes 20. A nyní žije kousek od nás, syn též a přesto, že mi ještě není tolik, že bych byla vetchá stařenka v důchodu a svých starostí v práci mám víc než dost, tak pokud by se obě děti déle neozvaly, popadá mě obava, zda se jim něco nestalo. Možná obava větší, než před nějakými 14 lety, kdy jim bylo 18 a 19...protože tehdy jsem byla velmi mladá, necelých 40 a takové starosti jsem si vůbec nepřipouštěla. A také jsem se rozváděla a měla plno vlastních starostí...takže děti by mohly mít podobné pocity, jako vy, že mně v té době moc nechyběly..ale není tomu tak, tomu věřte.