Veterinární a eko - okénko :-))))
Tak tady je malé veterinární okénko :o))):
Jsou psi, kteří jsou zvyklí jen na krmení granulemi a tam by veškeré kuchyňské zbytky udělaly paseku (kosti, stejně tak jako listy salátu). Manžel je ale toho názoru, že výhradné krmení granulemi má jen 2 výhody: pohodlí pro majitele a kšeft pro prodávajícího veterináře / obchodníka. My máme vlčáky a krmíme je kombinovanou stravou (vařené krmné těstoviny či rýže, občas doplněné syrovými ovesnými vločkymi, maso - dříve jsme vařili, ale přešli jsme kvůli ušetřeníé času na masové konzervy + jak jsem psala zeleninu. Listy salátu, strouhaná mrkev, kedlubna a pod.). Jinak je dost pravda, co píše Beky - trávící ústrojí psa se "nastaví" na typ krmiva není dobré ho měnit. Např není dobré střídat kombinovanou stravu s granulemi - každé se tráví jinak rychle a jsou z toho katary.
Ad kosti: některý pes kosti snese, jiný ne a proto je nutná dohoda s majitelem. Naše jedna vlčounka si ráda smlsne na kuřecích žebírkách a prsní kosti, ale cokoli víc jí střeva rozdráždí. Druhá může cokoli a nic se neděje...
Jinak já pracuji v internátě učiliště a lidi si tam kupují pro psy zbytky z kuchyně. Když jsem nastoupila, tak mi to tam nabízeli také, ono pro dva vlčáky by to mohla být finanční úspora. Ale když jsem si představila ty kořeněné omáčky, brambory, mastné polévky.... neuměla jsem si představit, co by to s našima čubinkama udělalo... a jiní psi na tom ve zdraví přežívají v pohodě leta..... :o))))
Pro kití: nevím, v jak velkém letovisku si myslíš, že bydlím já... je to 2 + 1 jsme tu 4 lidi a 2 vlčouni.... a stejně mám ve špajzu vedle odpadkového koše druhý na plasty a kelímek od velké hořčice (1 litr) do které házím skořápky pro sousedku. A pod pracovním stolem krabici na papír. a ve sklepě plechovku na plechovky (takovou tu velikou - asi od okurek), alobal a jiný kovový odpad a druhou na sklo. A měli jsme to tak i v době, kdy děti byly malé. Ono se říká, že kdo nechce, ví proč to nejde, kdo chce, přijde na to, jak to půjde....
Jinak k té výchově: já byl vychovávaná co do šetrnosti v jídle. Na třídění odpadu se u nás ale nedbalo (ono to tenkrát před 30 - 40 lety nebylo až tak běžné). Max. jsme sbírali papír - noviny a tak - do školy. Leč můj manžel třídil odpad už v původní rodině a po svadbě jsem se to také naučila - dnes už neumím hodit papír do odpadkového koše... Pracovala jsem 4 roky na městském úřadě a když jsem tam nastoupila, byla jsem zděšená, jaké tuny papíru se tam házely do koše. A během pár týdný jsem přesvědčila tajemníka a starostu, že by radnice měla jít příkladem, když na občany apeluje, aby odpad třídili. Přinesly se krabice od banánů, položily se pod umyvadla na toaletě a zkusilo se, zda to půjde. Fungovalo to během týdně a dnes stojí na každém patře modrý a žlutý kontejnerek na papír a plasty.... Trochu paradox je to, že se od nás naučili odpad třídit (ve svých asi 65 letech) i moji rodiče a už 15 let odpad třídí také. Takže ano, hodně je ve výchově z domova, ale není to JENOM o tom....
S.
Odpovědět