Hezké, jenže...

...náš 13ti měsíční syn bohužel opravdu neusne, dokud se mu nechce. Venku v kočárku spí dobře, usíná rychle, ale večer doma to nejde jinak, než že ho necháme unavit - poznám to podle toho, že si mne očička; jakmile si začne mnout oči, strčím ho do postele s lahví mlíka a do pěti, deseti minut tvrdě spí. Jinak to prostě nejde. Zhasneme všechny světla, vypneme všechny "hlučné" přístroje, oba si s manželem vlezeme do postele (spí s námi) a ležíme. Jenže mládeneček když NECHCE, tak si ani nelehne. Stojí, žvatlá, tleská si, popřípadě leze z postele dolů, utíká nám. Při pokusu o položení na záda se vzteká a ve vteřině je zase na nožičkách. Takže rituál nerituál, musíme ho prostě nechat, aby si usnul kdy chce on sám. Na jedné straně je to hrůza, když pobíhá skoro do půlnoci po bytě, na druhé straně spí ráno do devíti, deseti, někdy i do půl jedenácté. :o)