Re: musíme bojovat

Sarko, mne taky strasne chybi mama...navic mi zemrela kdyz se narodil muj prvni syn a jeji prvni vnuk, byla jsem tou dobou uz ne tak moc mlada, a zije jsem uz spoustu roku nekde jinde. Ja do ceska nemohla a ji za mnou nepustili, takze jsme se mohly setkat az po revoluci. Jenze uz nesetlaky..kdyz jsem prijela s Mishou do Ceska uz byla pul roku mrtva. Uz je to 17 let...a porad mi chybi,a asi proto taky ze uz nikoho nemam...O jeji smrti jsem se dozvedela az o mesic pozdeji...
Dneska mam dva kluky,prala jsem si aby starsi mel kamarada, rozdil mezi nimi je 4 roky a vysledek je ze se nenavidi..je to strasnej stres pro mne, i kdyz manzel dela co muze aby mi pomohl. Jsem navic velice nemocna, mam nemoc ktera je nevylecitelna a je zpusobena spatne pracujicim imunnim systemem. jsem uz vice nez 10 let v invalidnim duchodu. Pred patrma rokama jsem mala mozkovou mrtvici, ted na vanoce infarkt...a kluci jak jsou kazdej zvlast hodni a mili, tak dohromady znaji jenom rvacky a hadky a nadavky.... Nic nepomuze jim rikat ze je to pro mne nebezpecne. Nekdy si nevim rady...casto...
A stres? Ten mam v podstate porad...... Dneska starsi uz je 16, Mladsi 12 a situace mezi nima porad stejna.....