Ohrádka

Naprosto souhlasím s neocenitelnými výhodami ohrádky a vřele doporučuji. Můj synek (dnes už prvňáček) v ní byl od půl roku, kdy už to začala být nutnost, abych se mohla aspoň na krátký okamžik vzdálit z pokoje. V šesti měsících se tak čile pohyboval po zemi - stylem "plížením vpřed", po loktech; doopravdy lézt po kolínkách se naučil až poměrně dlouho poté, co se sám rozběhl - což bylo brzo, zhruba v osmi měsících. Prišel na to sám, právě v ohrádce. Měla jsem klasickou dřevěnou, zespodu jsem k ní měla připevněnou matraci a tak si nemohl s ohrádkou "odjíždět", kam se mu zachtělo. A v ohrádce se v sedmi měsících poprvé sám postavil. Prostě ležel na bříšku, přitáhl se ručičkama za šprušle, kolínka pod sebe a koukal. Potom jedna nožka, druhá nožka - a stál. Do týdne capkal kolem ohrádky a plnil si svých sto jarních kilometrů, do měsíce se pak zbavil strachu a vydal se na první samostatnou cestu po pokoji. Je to fajn mít šikovné a čilé dítko, ale jak jsem tenkrát záviděla kamarádkám, jejichž dítka ve stejném věku si jen tak polehávala a hrála...
Všem maminám přeju hodně radostí z jejich drobečků, pevné nervy a ostříží zrak:-)