21.2.2007 11:43:27 vladka
milá Mili
Milá Mili, soucítím s tebou a taky pláču. Ale taky se stydím - za nás lékaře. Před MD jsem pracovala na děts. JIP a ARO a zažila jsem i dobu, kdy tam vůbec nebyly návštěvy rodičů. Ale dnes je již naštěstí jiný trend, ovšem jak kde :-(. Je to jen o lidech, pochopení toho druhého a o tom chtít vyhovět. Já jsem měla štěstí, že můj první šéf byl osvícený člověk, který vždy hlásal, že dítě patří matce a i přes nesouhlas okolí a spolupracovníků trval na tom, že pokud to jen trošku jde, rodiče mohou být s dítěm prakticky celý den, i na ARO. Zejména pro sestry je to stres a práce navíc, ale časem i ony pochopily, že to jde. Maminka dítěte, které je třeba v bezvědomí na přístrojích, může pomoci sestřičce vykoupat, učesat své holčicce culíky, číst knížky nebo jen tak dítě hladit. Je to vlasně to jediné, co pro vážně nemocné dítě může udělat a také je to to jediné, co my můžeme nabídnout těmto nešťastným rodičům...být nějak užitečný pro své dítě. Mluvím samozřejmě o spolupracujících rodičích, ne vždy to jde, někteří lidé ve stresu nereagují adekvátně. Ale ve většině případů jde s rodiči navázat dobrý vztah. Jsem moc vděčná, že jsem měla možnost pracovat v tak osvíceném prostředí a doufám, že budu moci být ještě užitečná i v tomto směru. Po MD se již nemohu vrátit do tak časově náročného provozu, budu pracovat jako praktická lékařka a tvůj příběh je poučením, že někdy se člověk musí vykašlat na obvyklé objednací doby (viz EEG) a raději poslat dítě na vyšetření na vyšší pracoviště hned a raději zbytečně než pozdě.
Minulý týden jsem viděla dokument Olgy Sommerové o rodičích, kteří přežili své děti. Utvrdilo mně to v názoru, který jsem měla pracovně z "druhé strany". Pro rodiče jejichž děti musely před koncem trpět (nebyla to např. náhlá tragická smrt), nebylo to že dítě umřelo to nejhorší. Jako nejstrašnější vnímali to, že jejich dítě musí trpět a nikdo mu nemůže pomoci a ulevit. Smrt byla smířením a vysvobozením. Mrzí mně, mili, co jsi musela prožít, ztratit takovým způsobem dítě je velmi těžké. Pokud máš sílu, důvěřuj v Pána a pros jej, aby ti dal sílu žít pro ty, kteří tě mají rádi a potřebují tě.
Odpovědět