Teď ne!

Opravdu s tímto článkem souhlasím,a vidím to ,tak jak je to napsané,člověk si myslí,že musí být s dětmi neustále po jejich boku,ale oni dospějí do určitého věku,kdy chtějí provozovat svojí zábavu a maminku už za zadečkem nechtějí,chtějí si pozvat kamaráda,jít na chvilku ven,dalo mi to dost přemáhání,než jsem je začala pouštět ven,ale postupem času jsem se s tím smířila.Musím vědět kam jdou,kdy přijdou,nebo se musí alespoň nahlásit atd...,jsem ráda se svými dětmi,ale jsem také ráda,když si leccos zařídí,o něco se postarají/mají křečky/.Dřív jsem chvátala honem z práce,být co nejvíc s nimi,ale když jsem zjistila,že stejně přijdu a oni se akorát zeptají,můžu tam atam,nebo k nám někdo,tak mě vůbec netrápí to,když se trochu zpozdím a nebo jdu s kamarádkou na kafe,nebo angličtinu,samozřejmě se s dětmi vždycky domluvím a v dnešní době mobilů to není žádný problém.