Hlavně furt nevzdychejte

Článek mne poněkud překvapuje, protože na rozdíl od autora jsem žádné velké povánoční zlevnění nezaznamenal. Pořizovat dárky po Vánocích bych viděl naopak problematické, protože zatímco už od října byly obchody naplněné pestrou nabídkou zboží, k lecčemu byly i akční nabídky (k digi-foťáku např. paměťová karta zdarma). S nakupováním dárků dopředu také nemám moc dobrou zkušenost. Třeba jsem jel přes celou Prahu pro jednu hračku, které se mi velmi líbila a nikde jinde jí neměli. A ejhle, 14dní před Vánocema byla v našem hypermarketu, kam chodíme každý týden nakupovat, a výrazně levnější. Po Vánocích nic takového není. Obchody vypadají jako u snědeného krámu, všude samá inventura, zavřeno. A povánoční slevy? Jsou sice povětšinou na věci, které by nikomu stejně moc radost neudělaly - je to takové to, co nikdo nechtěl a po Vánocích to zbylo. Když si vzpomenu na Vánoce, co pro mne znamenaly - jako pro dítě, bylo kouzlo Štědrého večera především v očekávání dárků - nějaká křesťanská podstata nebo rozjímání mi bylo fakt ukradené. Rozjímat můžu celý rok, ale jako dítě (které nemajíc peníze si nemůže přes rok nic koupit) jsem se především těšil na dárky. Samozřejmě to všechno hezké okolo jsem také vnímal a jen dárky Vánoce netvoří - ale s odpuštěním, Vánoce bez dárků, to je jako soulož bez orgasmu. Jako rodič se cítím já být tím, kdo Vánoce vytváří a na mě záleží, jak budou vypadat. Pro mne jako dospělého už dárky nejsou důležité, protože věcí si mohu koupit přes rok kolik chci (či na kolik stačí peněženka) a Vánoce na tomto nic nemění. Tedy ze svého pohledu rodiče pojímám Vánoce jako příležitost, dopřát dětem stejnou radost z Vánoc, jako jsem prožíval já, když jsem byl dítětem. Od ostatních dospělých členů rodiny očekávám především to, že nebudou pořád vzdychat jak jsou Vánoce příšerné, jak se těší až bude po nich, jak nevědí komu co dát, jak se to cukroví stejně nepovede a chudák kapr, jak k tomu přijde, že ho sníme. Tedy: Nevíte-li, co komu dát (či na to nemáte peníze), nikomu nic nedávejte. Neumíte-li péct cukroví či vás to nebaví, nepečte je. Neumíte-li vařit, nevařte. Nechcete-li jíst kapra, nejezte ho. Ale alespoň pořád nevzdychejte a nenadávejte a nekažte tak mojí snahu, udělat dětem hezké Vánoce. Letos se mi to podařilo a Vánoce byla radost všechny, nejen pro děti. A věřím, že příští léta se i ostatní budou na Vánoce těšit, když budou vědět, že od nich nikdo nic neočekává, že si z Vánočních tradic mohou vybrat jen to, co je baví (eventuelně nic) a budou brát Vánoce jako hezkou příležitost a ne jako nepříjemnou povinnost. A možná i přestanou číst ty v dnešní době tolik oblíbené články, jak jsou Vánoce příšerně stresující, komerční a nechutné a jak by bylo nejlepší je zrušit.