Dosavadní právní úprava byla postačující, stačila jen důsledná aplikace.

Podstatou a cílem novelisací některých zákonů pod záminkou "domácího násilí" je to, aby:

1. stát aktivně a za peníze daňových poplatníku rozvracel jejich manželství prostřednictvím "intervenčních center" (jak příhodný to název!), jejichž úkolem není mediace, usmiřování manželů, pomoc jejich soužití, ale zabránění usmíření (usmíření se napříště bude posuzovat jako maření výkonu úředního rozhodnutí a tedy trestný čin) a právní pomoc na náklady státu (tedy na náklady daňových poplatníků) jednomu z nich proti tomu druhému, který si právní pomoc bude muset shánět a platit sám.

2. ženy snáze získávaly majetek a byt v rámci rozvodových sporů, zejména aby měly snazší možnost byt "vybílit", pokud vzhledem k reálným majetkovým poměrům jim po rozvodu nezůstane

3. otcům bylo zabráněno podílet se na výchově svých dětí, neboť se odstraňuje tíživá nutnost prokázat v trestním řízení skutečné spáchání trestného činu a jejich zavinění, a přes to bude zde dostatečný důkaz o jejich škodlivém vlivu na děti, když přece už v minulosti "museli být vykázáni z domu" (a když se za právní pomoci "intervenčního centra" podaří soudně prodloužit vykázání až na 1 rok, půjde o jeden rok otce bez dětí a dětí bez otce, neb on si je do svého vlastního bytu ani nebude moci přijít vyzvednout).

4. snížila se sňatečnost, neboť pro manželství zralí mladí mužové budou z negativních zkušeností starších známých a kolegů natolik z manželství vystrašeni, že se budou urputně bránit vstupu do něj; také se budou více bránit i jen konkubinátnímu soužití s mladými ženami, takže se v konečném důsledku sníží i natalita a to je zřejmě tím hlavním a nejvyšším cílem feministických skupin za touto novou právní úpravou stojících.
Nenávist vůči manželství a snaha bránit rození dětí je na dně té hluboké studny nenávisti, z níž byly tyto zákonné úpravy načerpány.