Myslete na sebe

Dobrý den, Váš článek mě šokoval. Je mi moc líto, že jste o miminko přišli. Nejhorší na tom je, že při této těžké situaci je člověk většinou v nemocnici vystavem necitlivému jednání. V nemocnici neexistuje intimita a možnost zachovat si důstojnost nebo pro to aby jste si ji zachovali, musíte sebrat poslední síly a dělat jako by nic ikdyž by se člověk nejraději se svým bolem schoval nebo svěřil chápajícímu odborníkovi, který by mu pomohl vykročit dál a podpořil ho svou účastí. Viz Vaše cesta čekárnou, úplně to cítím. Vím, že zdravotnictví nemá dostatečné vybavení a doktoři musí mít určitý odstup aby se z těch smutných osudů nesložili, ale i tak i po mé zkušenosti by šlo všechno udělat vždy s trochou větší intimitou a citlivostí. Prožila jsem tři měsíce těhotenství na kapačkách a gynipralu na lůžku hlavou dolů a nebýt úžasné staniční sestry a lásky k mé nyní již skoro tříleté dcerce Ničce , která je úplně největší zlatíčko a všechno mi vrací, nedokázala bych snášet to neuvěřitelné nemocniční jednání (a i to "jídlo" :-))) Nika se mi narodila na štěstí až ve 37 týdnu, měla 2,5 kg, do 16 měsíců to sice vypadalo, že nebude chodit, ale všechno zvládla a je to od roka ukecanka ukecana, velká srandistka.

Musíte teď myslet jen na sebe. Vím, že je to těžké, ale musíte se od toho odpoutat. Manžel a dceruška Vám pomohou. Jste úžasná rodina, myslete na to a radujte se z toho.
Jenom z radosti člověk dokáže překonat to zlé.
Myslete na sebe ať jste silná připravit se na své budoucí miminko. Co se stalo stalo se myslete na krásnou budoucnost ve čtyřech.

Sisi