20.12.2006 12:03:47 Jája
U nás to bylo tak:
U nás to bylo tak: rodiče a autority (učitel ve škole) se poslouchat musely. Přesto jsme byli vedeni k tomu, že mám-li dobrý nápad, mám ho říct a bude se o něm debatovat. K tomu jsem vedla i své dítě. Autorita učitele ve škole byla nutná, nikdy jsem před dítětem neřekla, že je učitel blbec a že já mu to vytmavím. Mohl se mýlit, a pak bylo na mně, abych to napravila. Uvedu příklad: děti se měly ve 2. nebo 3. třídě pokusit napsat básničku na téma sníh, zima... Já večer vařila a přitom jsme s dcerou blbly a vymýšlely básničku o sněhulákovi. Fakt se nám povedla. Dcera ji napsala na papír a ještě tam sněhuláka nakreslila. Druhý den se ptám, co básnička, a dítku hned tečou slzy jako hráchy. Pětka jako řemen a poznámka, že básničku opsala z knížky, že takovou paní učitelka někde četla! Jak asi, když jsme ji minulý večer sesmolily v kuchyni? Já jsem se jen rozesmála a za odměnu vzala dítě do cukrárny na pohár. Odůvodnila jsem to tím, že ta básnička byla tak dobrá, že si paní učitelka myslela, že ji napsal nějaký opravdový básník. My ale víme svoje. Dodneška je to malé rodinné tajemství, učitelce jsme to neřekly, a to už je dceři 22 let.
Ano, jsou situace, kde je poslušnost na místě. Ale i nadřízený (rodič, učitel, vedoucí) by neměli svou moc zneužívat a nechat ostatním určitou malou nebo větší samostatnost.
Odpovědět