Poslušnost nemusí udupat individualitu
Můj muž byl vždy poslušné dítě. Nikdy se nepostavil natolik, aby to odporovalo velice autoritativní tchyni, která si zakládala na tom, že má "hodné dítě", a jak jinak-přece její zásluhou...:o)
Nicméně můj muž se jednoho dne probudil (sám to dnes hodnotí jako procitnutí ze dne na den!) a byl "jiný". Byl sebevědomý a prošel proměnou, že jeho máma jen zírala.
Já už jsem manžela poznala jako sebevědomého (mmch LVA), který ví co chce a dokáže to jasně říct. Dnes mám s ním spíš opačný problém, ukázat mu, že tu opravdu není jen on, ale své potřeby mají i jiní lidé (trochu přeháním, ale ne moc!). Je mi dodnes záhadou, jak se ta jeho proměna tenkrát stala. Asi spala, a pak se probudila. Musím říct, že NAŠTĚSTÍ!
Já jsem byla také vlastně poslušné dítko. A to i v pubertě. Sebevědomí jsem získávala (a stále není "hotovo") až později.
Naše děti vedeme k tomu, aby měly vlastní názor, ikdyž bohužel vidím u mého muže právě stejný autoritativní postoj, jako u jeho matky. Bojuje s tím, ví o tom. je asi běžné, že opakujeme chyby svých rodičů. Přesto si myslím, že kdo je dost silný, prosadí se i tak.
Odpovědět