Re: Taky nejsem dokonalá

Zdislavo, za tenhle příspěvek díky. Taky se snažíme se k dětem chovat tak, jak se chováme k sobě navzájem nebo k jiným dospělým, to jest zdvořile, a nejvíc mě zahřeje, že si už děkují a "prosímují" i mezi sebou (a to je jim devět, osm a čtyři). Neříkám, že vždycky, ale často. A ještě s jednou věcí souhlasím - že není v očích dítěte větší nespravedlnost, než když dospělý sám dělá něco, co mu zakazuje, a ještě mu vysvětlí, že "to je něco jiného". Přiznat chybu a omluvit se je podle mě jedno z nejdůležitějších výchovných pravidel. Není to jednoduché, ale vyplatí se to. Když pro nic, tak proto, že člověk pak nevypadá sám před sebou jako blbec.