Řeším to podobně jako autorka

Ženské časopisy nečtu, ale tenhle článek mi zas tam moc žlučí nehnul, jako většině z vás. Stejně si to každá uděláme tak, jak nám to vyhovuje a koho to nezajímá, číst nemusí. A já musím přiznat, že spoustu věcí řeším velmi podobně, jak autorka doporučuje, třeba přání a výzdobu už pár let dělám s dětmi (moc je baví přání razítkovat vykrojenými bramborovými tvary) a je u toho pohoda.

Cukroví dělám taky s dětma (letost jim je 4 a 7 let) a jenom tak tři druhy, aby se neřeklo, ale ta myšlenka výměny s kamarádkami mi zas až tak blbá nepřipadá :oD

Závěr odstavce o úklidu zní, že máme zvážit, jestli je velký úklid opravdu nevyhnutelný a jestli není přínosnější neunavená maminka než vygruntovaný byt, takže v tom se s autorkou asi shodneme.

Stromeček a kapra u nás kupuje manžel (opět shoda s článkem). Já bych strom stejně domů nedotáhla a co se kapra týká - mám docela problém vidět, jak je zabíjejí a ani naporcovat ho nezvládám, takže to dělá manžel. Já jen obalím a osmažím.

Salát dělám taky den předem (jako autorka) a docela mě to baví, takže taky žádný stres.

Dárky nakupuju tak porůznu, kde co vidím a jak mám čas a náladu a internet to kdyžtak jistí ;-)

No a před večeří se obvykle přepudruju, abych se na fotkách moc neleskla, ale na tom snad není nic tak zavrženíhodného, ne?

Myslím, že článek je spíš určen ženským, které mají pocit, že musí být vše absolutně perfektní a zbytečně se tak dostávají do stresu, že nestíhají. A určitě takové jsou, moje mamka je přesně taková - vážně před Vánocema leští kliky, sundává a umývá lustry a uklízí i ve skříních a ve špajzu!!!
Na Rodinu možná chodí víc pohodářek, které to mají "na háku", než takto postižených perfekcionalistek. Možná bychom (alespoň v Adventním čase) měly být trochu tolerantnější...