Re: Ústav - nikdy!!!

Helko, jinými slovy jsi přesně popsala to, co jsem Majce chtěla napsat. My jsme před touhle otázkou stáli. Babička někde upadla a výsledkem bylo masivní krvácení do mozku. Manžel mi rovnou řekl, abych ani neuvažovala o tom, že bychom si babičku mohli vzít po operaci domů. Přesto jsem probírala pro a proti. Chápala jsem ho, žijeme čtyři ve dva plus jedna, mám dvě malé děti, hodně pracuju – s penězi je to jen tak tak, i když teď už je to lepší (manžel neměl půl roku práci a v té době ji sháněl) a tvrdil, že mně to prostě položí. Bylo to moc těžké rozhodování a ani jsem si přesně neuměla představit, co mne vlastně čeká. Otázka – jestli mám babičku nechat někde „odloženou“ – i když chápu, že většina lidí nemůže jinak a do smrti si to vyčítat (a měla jsem ji moc ráda), nebo si ji vzít domů a přebalovat ji (při 110 kg její váhy a 50-ti mojí) – a prognóza taková byla - byla dost těžká. Dodnes nevím, jak bych to dlouho vydržela a fyzicky i finančně zvládla, kdyby osud nezkrátil babiččino trápení. Ne každý umíme vydělat dost peněz na ošetřovatelky, naše chyba. Majko – já Tě taky obdivuju, dokázalas v podstatě nemožné. Helčina sousedka to má ovšem ještě těžší. Každý nemá ty možnosti, které máš Ty (přestože Vám penízky nenaskákaly na účet samy) a v tuto chvíli bych byla schopná Ti je snad i závidět (ne nepřát, ale chtěla bych mít tutéž možnost, oč je to jednodušší s penězi než bez – to posoudí každý sám).