Bude líp!

Nebojte, bude se to skutečně jenom lepšit. Mám stejnou zkušenost se starší dcerou a vlastně i se synem, ale to už jsem na to byla připravená, takže to neřeším. Dcera taky od narození neustále plakala, nespala, nic nepomáhalo, jen kojení. Byla schopná být u prsu 45 minut (jakmile jsem se pokusila ji dát pryč...řev) a po hodině, hodině a půl (rozuměj od začátku minulého kojení, tj. byla bez prsu 15-45 min) chtěla zase sát. Nedělala jsem nic jiného než kojila a kojila a kojila, jen tehdy byla zticha. Snažila jsem se to řešit různě: kamarádky, liga kojení, doktor... znáte to. Myslela jsem, že se zhroutím. Tehdy jsem pochopila jak je možné, že někdo ublíží malému dítěti...kdo to nezažil, nepochopí. Nicméně jsem pořád (i přes opačné rady) zůstávala u kojení podle chuti a potřeby naší dcery. Nějak jsem si myslela, že to tak dobře. Čímž nechci vůbec hodnotit, když to někdo udělá jinak, je to strašně těžké rozhodování. Kdy se to zlepšilo? Kolem jednoho roku věku. A hlavně: byla jsem už tak na dně, že mi začalo být všechno jedno. Přestalo mi to vadit, bylo mi jedno jestli řve nebo ne, jestli spí nebo ne. A najednou se intervaly mezi kojením začaly prodlužovat, přes den tolik neplakala... A bylo to. Odpoledne sice přestala spát už v roce a půl a přestat kojit taky nebyl problém (zhruba ve stejné době jsem otěhotněla, takže jí to možná tolik nechutnalo). Dnes je naprosto v pohodě. Syn sice spí o trochu lépe a plakal míň, ale častě kojení je pořád (v noci po 2 hodinách). Vzhledem k tomu, co jsme už prožili, mi tohle přijte jako procházka růžovým sadem, byť se to někomu může zdát divné. Přesto, že jsem už několik let nespala celou noc v kuse, tělo si zvyklo a snad už to ani neumím. Nemůžu říct, že nejsou krize (a někdy pěkně velké), ale teď už vím, že ten pláč a nespavost (nemají-li jinou příčinu) prostě přejdou a skutečně bude líp. Dřív nebo později. Určitě.