Re: Veselé budou i bez značkových hraček

Jenže jedna věc je obhájit se, resp. nemít potřebu se hájit a jiná je obyčejná touha po konkrétní věci. Já jsem jako děcko snila o opravdové Barbie. Pamatuju si dobře, jak jsem pak po pár letech snění a marného psaní Ježíškovi, dostala nějakou Cindy, nebo tak něco. Ano, rozumově jsem to brala, tvářila jsem se nadšeně (ve čtrnácti už mi to šlo) ale uvnitř jsem byla příšerně zklamaná. To nebyla otázka rozumu, ale citu. O pár let později jsem koupila tu opravdovou Barbie a dala ji holčičce z děcáku. Její první vlastní panenku. Hodně lidí mi pak říkalo, že stačila obyčejná. Jenže ona do dopisu napsala, že chce opravdovou Barbie. Dostala ji, já jsem nechtěla, aby cítila to zklamání, jako já.
Mé děti taky občas zaujme reklama, zatím naštěstí nejde o tu opravdovou touhu, za chvíli o těch krámech neví. Ale až dojde na ty velké, dlouhodobé přání, budu se snažit je splnit.
Jak tady psala Hanka, někdy je to touha po konkrétní hračce a důvodem nemusí být zrovna to, jaká je to značka, ale třeba tvářička panenky. Pak náhražka nepomůže.