24.10.2006 11:35:14 Yuki 00,03,07
u nás
Před 10 měsíci se v rodině narodila holčička, na kterou se můj tehdy 5tiletý syn moc těšil. Umřela ještě ten den. Moc jsme si to tenkrát vysvětlovali, pořád se ptal, co se stalo. Nebylo to první úmrtí, které vnímal, ale už třetí, tak se neptal na to, co je s ní, to už věděl. Jen chtěl vědět proč, co se jí stalo, byl špatný z toho, že umře i miminko. Pak se přestal ptát, nikdo mu nic nepřipomínal a minulý týden jsem se ho zeptala, jestli ví, kdo je to Emička. Řekl: "už nikdo" a dál se o tom nebavil. Má v tom jasno. Možná to chápou děti jinak, ale nemyslím si, že by nechápali o co jde. A taky si myslím, že kolem 6 let se o tom některé děti začnou bavit ne proto, že by je to dřív nenapadlo, ale prostě ještě nezformulují otázku. Mladší syn měl 3 roky, když nám umřel pes a taky velice dobře pochopil hned, že už ho nemáme a mít nebudeme a že je v hrobečku.
Já naše kluky radši nepodceňuju a všechno jim vysvětluju úplně podle pravdy, oni si z toho vyberou, když nestačí jednou, tak se ptají, až než jim to dojde úplně.
Odpovědět