Katcin zvlastni dar

Mila Katko,
mas zvlastni dar "sahnout do zaber", vyslovit se k necemu, co zrovna hybe mysli, svedomim a srdci mnoha lidi. At uz z jakehokoliv duvodu. (Nekdy mi nevedomky "ukradnes" tema primo pod rukou).
Asi jsi to nepostrehla, ale zrovna vcera mel nas president (tedy americky-Bush) v ramci sve cesty za jednim svym spratelenym senatorem, ktery bojuje za :"zrovnopravneni" pacientu s psychickym onemocnenim projev, ve kterem volal po sejmuti tabu z techto onemocneni, po vetsi otevrenosti a o svem chystanem navrhu uzakonit placeni veskerych vydaju spojenych s takovym onemocnenim vsemi popjistovnami.
Abych pravdu rekla, byla jsem velmi prekvapena, ze tomu tak tady v Americe dosud neni. V Evrope je to naprosto bezne, nikdo nedela zadny rozdil mezi psychickym a telesnym onemocnenim. Jako ve vsech podobnych oblastech vynika prikladnou peci Nemecko. Nesmime ovsem zapomenout, ze tenhle pristup je vysledek "zpracovani" otresne zkusenosti z doby nacismu, kdy pacienti s nevylecitelnym pchychickym onemocnenim byli likvidovani.
Jak mam pred Tebou ten vekovy naskok, mam nezavidenihodny naskok i ve zkusenosti, o ktere pises. Jedna z mych nejmilejsich pritelkyn v pravidelnych intervalech "zahucela" do psychiatricke lecebny v mestecku Haar, ktere je dnes predmestim Mnichova.Jako se u nas delaji vtipy na Bohnice, v Bavorsku je mluvi o Haaru.(Shodou okolnosti, prave tady byly provadeny prvni eutanasie. Dnes tam stoji obetem pomnik). Jako vsechna podobna zarizeni ve stredu Evropy je to puvodne secesni komlex (jako v Praze nebo ve Vidni) s nadhernou zahradou. V te zahrade jsem pochopila mnohou bolest, odnaucila se mnohemu predsudku a naucila se mnohemu rozumet.
Nemohu posoudit, jak je dnes Tvoji Hane. Moje pritelkyne Olga je v soucasne dobe temer zdrava ( a byly doby, kdy to vypadalo beznadejne). Pise a maluje krasne obrazky, zije velmi aktivni spolecensky zivot. Je zase krasna ( leky delaji hrozne veci i telesnou schrankou). Soucasny "chemicky" trend v psychiatrii je nejen velmi uspesny v leceni, je take ulevou pro rodiny. Snima z nich pocit viny, ze za neco muzou, jak to byvalo pri ruznych druzich alalyz a kolektivnich terapiich. Olga mela a ma stesti, ze jeji vzacny muz pri ni vzdycky stal, ze to nikdy nevidel "jako horsi nez rakovinu", ale jen jako tezkou nemoc (asi to bylo tim, ze byl sam vedec, fyzik, a mel ten spravny nadhled).Vychovali spolu tri deti.
Mam i jinou zkusenost. Moji Hanu, svou nejlepsi pritelkyni ze studentskych let jsem pred rokem ztatila. Velmi dlouho nikdo nechapal, jak zavazne je jeji onemocneni. Brali ji za podivinku, ktera obtezuje, a trosku hypochondra. Jak asi vis, vypukaji nebo zhorsuji se takova onemocneni casto pri prudkych hormonalnich zmenach, puberta, materstvi(moje Olga), menopause (moje Hana). Nikdo neodhadl, jak nemocna je. Jeji rodina ji neumela nebo nechtela pomoci. Vzala si zivot. Byla velmi podobna Tvoji Hane. Vzacna citliva bytost. Ale takova onemocneni jsou hrozna prave tim, ze postihuje vsechny, kdo jsou kolem nemocneho, kdo s nim ziji, kdo chte nechte trpi s nim. Ale prave jejich pomoc, ktera se da zvladnout jen s pochopenim okoli, muze byt jedinou zachranou.
A to je hlavni duvod, proc Ti tak zesiroka odpovidam a jiste i Tvuj proc jsi se s nami o jeji osud podelila: je treba o tom vic otevrene mluvit. Vic vysvetlovat, mit vic pochopeni. Psychicke onemocneni ma stejne priciny jako kazde jine telesne. Nejcasteji jen "zanedbatelnou" chemickou nerovnovahu v nekterem z koutu naseho mozku. A nikdo z nas nevi, zda takovych zmen bude usetren. Dnes zitra nebo ve stari. Vera Souradova , USA
PS: Koukni se na CNN, kde jsou iformace o te iniciative v senatu.