Dětí s rodiči přicházejí do mat. školy

Nesouhlasím s Bárou, že děti kteří špatně mluví jsou zanedbané a že rodiče se jim nevěnují. Syn ve 3 letech uměl tak 10 slov, na všechno jenom říkal hmm. Já s dcerou jsem mu rozuměla a jemu to stačilo. Nepotřeboval se víc učit. Od více lidí, bohužel i od někerých lékařů jsem si vyslechla, že se mu málo věnuji. Syn je bohužel i umíněný, tak je to s ním horší, jak ve cvičení mluvení, tak v další činnosti. Jsou mu čtyři a nedávno si teprve začal malovat. Neuměl si ani hrát. Zítra nastupuje do školky a myslím, že se i těší. Horší to bude v úterý. Když nastupovala dcera, tak jsem si i pobrečela a tři dny jsem nejedla. Zítra to snad bude lepší, ale ta slza určitě ukápne.Všem držím palce, jak dětem, tak maminkám.A jak jsme řešili žárlení. Ono snad ani žádný nebylo. Asi náhoda. Děti jsou od sebe přesně o tři roky. Dcera se na sourozence těšila. Od začátku ho milovala. Taky jsem se bála, že bude žárlit, tak jsem jí bráchou zaměstnávala. Pomáhala mi a já jí ujišťovala, že bez ní by to ani nešlo. Do školky nastoupila ve svých 4 letech. Nikam jsme nechvátali. Do školky moc nechtěla chodit. Byla na mě dost závislá. Až teď když chodí do školy, tak by se tam vrátila. Jsem přesvědčená, že dítě musí být psychicky vyzrálé a pak je vše v pohodě. Měla jsem zkušenost právě s dcerou a jejím nástupem do školy. Je rozená v srpnu a já požadovala odklad. Bohužel mi byl zamítnut a psycholožka mi oznámila, že tu závislost na mě si dělám sama. Do konce dubna jsem jí musela vodit do školy i ze školy. Sama prostě nešla. Měla prostě smůlu, že se nenarodila o pár dní později a už by nás nikdo neřešil.