Re: Pokud to má být hon na Monty - OK

To jsem ráda, že příspěvek byl legrační a pobavil tě. Mě bohužel moc nepobavil fanatismus, s nímž je názor zde prezentovaný (že i 15leté dítě přisáté k mateřskému prsu je normální jev a je nutno projevovat úctu těm, které se rozhodly spasit svět řádně nakojenými, psychicky vyrovnanými (tato vyrovnanost se samozřejmě a jedině dosahuje péčí matky o dítě, rozuměj stát mu za prdelí min. 18let po dobu 24h denně) dětmi. Zatímco je nutné pořádat hon na ty odporné čarodejnice, jež své děti odkládají do zařízení k tomu určených a odchází od nich za účelem výdělku nebo nedej bože za účelem vlastní seberealizace. Věř, že to nemusí být svobodomyslné zamindrákované evropské ženy. I ženy nezamindrákované chodí občas do práce (pokud zrovna tajně netrpí mindrákem z toho, že potomka už od 2 let nekojí na ulici místo mekáče)
Je mi dost jedno, pro kterou variantu se kdo rozhodne, ale ta zášť, s níž lpíte na své jediné pravdě, je až zarážející. Navíc stejně nevěřím, že pokud byste (teď mluvím k celé škatulce megamatka)tu šanci dostaly, že byste ji nevyužily. Zkontrolovat se to nedá, tak proč neproklamovat nesmysly, že? Je přece jedno proč se někdo rozhodne jít do práce, jezdit sám na dovolenou apod. - může to být finanční hledisko (to bývá tolerováno, když si dotyčná stýská, jak by ráda s tím svým broučkem byla a rve jí to srdce když ho dává do jeslí....to megamatka odpustí celkem blahosklonně). Ale běda, jak se člověk přizná, že do práce nechodí kvůli penězům, ale kvůli vlastním pocitům.....to už megamatka větří a je nutno odsoudit, poradit samozřejmě nezištně, že to fakt dělá blbě a že se jí to vrátí na dětech....
Jsem ráda, že mám krásné a chytré děti, které netrpí tím, že jejich matka často cestuje bez nich. A když jsem s nimi, užívám si to po jejich.... Ale upřímně, když se např. chcete něco nového naučit. Jak na to? Libíku, prosím poraď s následující situací. " Jako už obstarožní matka jsem se rozhodla naučit se jezdit a surfu v rámci dovolené bez dětí...bylo to super a celé 3 týdny jsem se tomu věnovala dost intenzivně, další měsíc jsem odjela s dětmi na dovolenou do Itálie, kde mají kamarády a baví to zase je. I tam byla možnost surfování, což jsem pocítila jako svou velkou šanci nezapomenout, co jsem se nadřela. Ale ouha s dětmi to jaksi nejde. Po dobu 1 měsíce, co jsme tam byly se mi to nepovedlo ani jednou. Jaké je řešení? Jet příště zase na chvíli bez dětí? Nebo čekat až dětem bude tolik. že obě surf zvládnou taky? Ale to mě už zase bude tolik, že budu ráda, když zvládnu jim ten surf objednat :-). Neberu řešení, že mám rezignovat a dřepět doma, když mám děti.....nejde o surf, dosaď si tam, to, co baví tebe.....

PS: pro Monty a Raniu - je fakt, že ani já se nesetkávám s osobami v kategorii megamatka v reálnm životě. Možná jsou to přvlečení chlapi :-))