malí "vyčuránci"

Se značnou zvědavostí jsem si přečetla, co všechno umí vaše bambina, jelikož kolem nás není žádné dítě podobného věku. A jak se zdá, čím jsou ty dětičky starší, tím se postupně srovnávají, takže rozdílů, které mě zpočátku děsily, že zrovna to naše miminko je tak pozadu apod., naštěstí ubývá. Rovněž máme malou neposednou opičku, která odmítá setrvat v klidu déle jak dvě vteřiny a všude se hrne jak velká voda. I schody se jí zalíbily a naštěstí rychle pochopila, jak se z nich spouštět po bříšku dolů, takže chvílemi byla jak přetržený film, když lezla 2 schody nahoru, 2 dolu pořád dokola. Co mě však na ní neustále překvapuje, je jak moc toho vnímá, aniž bych si to já uvědomovala. Pořád jsem si říkala, na zákazy je času dost, vždyť si jich potom užije ažaž. A ejhle!
Největší potěšení pro naši Emku je tahat cokoli odkudkoli a nejradši odpadky z koše a to jaksi tolerovat nejde. Tak došlo na první"ne, nesmíš". Zdálo se, že naše malá pochopila, oč běží a já málem praskla pýchou. Párkrát vše fungovalo hladce, ovšem až do té doby, než jsem ji přistihla, jak mrštně a rychle se k němu dokáže dostat, jen co vycítí mou ochablou bdělost. A tak se mi v hlavě vybavuje dávno zasuté "Buď připraven!", "Vždy připraven!!!"