Re: Maceško...

Vladane, na diskusi "děti s poruchou komunikace" chodí Aida, která žije v Londýně a péči o syna tam často popisuje.
Netroufnu si srovnávat úroveň diagnostiky, ale občas srovnáváme následnou péči o tyhle děti a vypadá to, že to co je v Anglii samozřejmostí tady člověk nedosáhne ani když si všechno sám oběhá a zařídí :-(

Jinak já říkám lidem o problému našeho syna hned a jen jak toho bude schopen, naučím ho říkat jakou má poruchu, aby moh lidi kolem sebe sám informovat (na to tričko s nápisem myslim každou chvilku - bylo by to na jednu stranu skvělý, ale na druhou dost stigmatizující). Korekce autismu je asi bohužel blbost.

Vlastně s Tebou souhlasim, že dítě potřebuje taky setkání se světem, kde lidi neví, že má nějaký postrižení a chovají se k němu podle toho, jenže
I KDYBYCH SE ROZKRÁJELA, NIKDY NEBUDOU VŠICHNI KOLEM NÁS (v obchodě, na procházce, na hřišti, v MHD atd.) VĚDĚT, ŽE TO DÍTĚ NĚJAKEJ PROBLÉM MÁ. NAŠE DĚTI SE VŽDYCKY BUDOU POTÝKAT S NEPOCHOPENÍM ČI ODSOUZENÍM ZA SVOJE CHOVÁNÍ a jedna brigáda to ani náhodou nevytrhne. Takže já budu o synově problému říkat každému na potkání, aby on měl alespoň nějaké záchytné body, kde nachází pochopení a cítí se alespoň v mezích možností dobře. Protože kdyby je neměl, už dávno by jakoukoli komunikaci vzdal a uzavřel by se do sebe :-(