Děkuji:-)

Díky, že se ozval někdo, kdo si nemyslí, že jsem úplně na hlavu:-)
Netuším, jak by to měl například autista, schopen s jistým omezením běžného života (chodit do práce, bydlet sám nebo s přáteli), řešit při pracovních pohovorech. V dnešní době, kdy je i tak problém sehnat práci by mu zřejmě přiznání, že má AS či VFA nějak moc nepomohlo.
Měl jsem spolužáka na střední škole. Pravděpodobně měl LMD (Dřív jsem si myslel, že je to zkratka pro nějakou drogu - byl jsem pako:-)), ale mám podezření, že byl i autista. Špatně mluvil, pomalu reagoval, ale dokázal se skvěle naučit probíranou látku a dostával skoro na všechno jedničky. Nicméně nedovedl se zařadit do kolektivu a jako puberťáci jsme mu to nechávali jaksepatří sežrat. Ještě teď se za to stydím.
Vadilo nám na něm spousta věcí - škrábání se na obličeji, pohupování se, když byl vyvolaný u tabule, kýval se dopředu a dozadu, stoupal si na špičky...byl prostě jiný. A tehdy jsme ho mezi sebe nechtěli, takže v podstatě nikdo o něm nic nevěděl. Dnes ho občas potkám ve vlaku a docela rád poslouchám jeho pomalu a koktavou mluvu, když mi nadšeně popisuje, že sice nemá práci ale díky pracovním pohovorům potkává spoustu zajímavých lidí a naučil se líp se vyjadřovat.