Taky s tím nesouhlasím, ale jak to mám dělat?

Já se vdávala v 19 letech, moje sestra v 18 a obě jsme odešly ihned z domova. Když bylo mé mámě jako je mně dnes, dávno nás měla z domu a nemyslím, že by byla z toho nešťastná. Příklad ze včerejška: přišla jsem z práce domů, jídelní stůl plný trosek z počítačů,halda Chipů /to jsou časopisy pro počítačové workoholiky, což je můj syn/, vedle toho tiskárna, mezitím dva notebooky, které někomu opravuje a změť kabelů i po zemi, že to bylo o zabití. Na tom binci lístek - promiň, nestačil jsem to uklidit, udělám to až přijdu. Jo a půjčil jsem si auto. Co bys dělala? Nechala to tam a jedli byste na zemi? Mimochodem přišel v noci.Ještě že bylo na sporáku uvařeno, jinak vyjedl lednici.Kde byla chyba? Vychovávala jsem ho snad k binci? Já Ti řeknu co by potřeboval. Nějakou ženskou, která by na něj platila. Jenže jak se má seznámit, když stále čučí do té bedny, buď doma, ve škole nebo v práci, a zbytek času je s kámoši s vejšky nebo z gymplu v hospodě? Na ČVUT prý holky nejsou. Pro mně za mně ve svém bytě ať se postaví na hlavu, ale proč mám takto žít já? Když ráno odejdu do práce, je uklizeno, v dřezu není ani hrneček a když přijdu, hlavně pokud je doma dcera, je nejen vrchovatý dřez, ale i nádobí kolem po lince a v televizi běží přiblé americké seriálu typu Mladí a neklidní. Proč se nemůžu vrátit do svého bytu a dělat si co chci já, ráda se postarám o manžela, i dětem pomůžu, pokud budou bydlet jinde, ale tohle už mně zmáhá. Nevím, kde jsem udělala chybu. Je radost být šťastnou rodinou, mít malé děti nebo školáky, chodit s nimi na výlety, učit je znát přírodu, knihy atd. Bohužel čas nezastavíš, jednou vyrostou a pak je to takhle. A je to tak u každého, kdo má dospělé děti, hlavně u studentů VŠ.Nejde to jinak, já vím, když studují, jen jsem si postěžovala.A je to lepší, když odejdou, jako Ty, pro všechny zúčastněné, pro rodiče i pro děti.Ráda bych slyšela názor od někoho, kdo to má doma podobné.