Re: Tomu jsem neporozumel...
Vy jste mou myšlenku napsal souvětím, já holou větou... Asi se vyjadřuju příliš stroze... omlouvám se, jestli jsem se tím někoho dotkla... Téměř nevycházím z domu, takže jsem nejspíš v oblasti mezilidské komunikace trochu zakrněla...
Ale ať už to napíšu jakkoliv, budu pořád tou strhanou ženou, která se nemá důvod usmívat ani být šťastná a která nežije v naději, ale v příšerném strachu... Není jednoduché se s něčím takovým vyrovnat... Polykám antidepresiva... a stejně někdy propláču půl noci... Myslím ale, že to není trestné...
P. S. Nezpochybňujte, prosím, to co říkám... Mě vážně velmi překvapilo, kolik lidí na tuto výzvu reagovalo... A i když to někomu může znít jako klišé, není tomu tak...
Odpovědět