Madle, Tani, Mile,...

Holky,
nechcete toho nechat. Zaráží mne, kam až je možné dovést diskuzi na téma "O radosti z dětí". Radujte se ze svých dětí a naučte je toleranci ke všem národům, náboženstvím, kulturám... Ne každý Arab je muslim a ne každý muslim je Arab. V podstatě se muslimové dělí ještě na šíity a sunnity. Z toho vyplývá i větší či menší tolerance např. vůči ženám. Proto Tereza vůbec nelže o tom, jak ji na ulici oslovují muži. Ono to oslovení navíc není typu, s jakým se setkáváme u nás doma, tj. spíše vulgární mlaskání, ale opravdu uctivé požádání o fotografii s vašim dítětem. A nefotí se s vámi, ale s vašim dítětem. Nelíbí se mi, jak hovoříte o některém národu jako o barbarech. Každý národ má svou historii a ani my, křesťané, nejdeme celou dobu s čistým štítem. Každé náboženství má své stinné stránky, hlavně když jde o extrémy či fanatismus. Ty se vyskytují jak u křesťanů, tak i u muslimů či jiných náboženství. No a pokud jde o kulturu, tak i já se obejdu bez některých typů hudeb, vadí mi i plno jiných věcí u Arabů, ale to nesouvisí s daným tématem. Ale o tom nechci mluvit ani já a myslím si, že takovou diskuzi nechtěla ani Tereza. Jde spíše o to, jak nám maminkám usnadnit mateřskou dovolenou, která žádnou dovolenou není, byť jsou to krásné okamžiky. Ono vychovat dobře dítě je těžké a takový úsměv od jiné maminky na ulici či výměna pozdravu mezi nima, byť se vůbec neznají, dovede zlepšit náladu. Bydlím nyní také v Abu Dhabi a je opravdu úplně běžné, že se maminky na ulici dávají do řeči. Když jsem v Čechách, tak mi na pozdrav často ani neodpoví sousedé v domě, ba naopak mi neopomenout říci, že můj syn si večer dovolil plakat. Dalším typickým příkladem, je návštěva obchodu s hračkami. Tady v Abu Dhabi je normální, že si děti v obchodě s hračkami hrají (někde k tomu mají určený i speciální koutek), kdežto loni v létě jsem u nás do hračkářství vešla s dvouletým synem, který si tam začal hrát s větším autem a prodavačka okamžitě rozčíleným hlasem volala: "Chlapečku, to není na hraní". No tak teda nevím, na co to teda je. Nevadí mi, že si nemohl hrát, ale primitivní způsob prodavačky, kterým se mu v tom pokusila zabránit. Vše se dá totiž říci různě. Taky si nedovedu představit, co by se stalo, kdybych si u nás v parku roztáhla deku a ztrávila tam celé dopoledne s dětmi poletujícími po trávníku. A udělat si na něm gril?! No to by na mě asi poslali policajty.
Takže bořme raději zavedené špatné způsoby u nás, zakládejme kluby maminek, kde se budeme scházet a děti si při tom budou hrát. Klub neznamená, jak jsem si i já kdysi myslela, posezení unuděných maminek, ale vymyslet plno aktivit pro děti. Protože kdo si hraje, tak fakt nezlobí, nebo alespoň méně.
Tak přeji všem maminkám, aby prožily nádhernou mateřskou a aby nám za chvíli záviděly i maminky v Abu Dhabi.
Marcela