Re: Moje raná zkušenost :o))

Sylvie, Milado a další... :o)

Nerada bych vypadala jako nějaký obhájce drog, vůbec si nemyslím, že by každý MĚL kouřit trávu nebo do sebe házet tripy. :o) Paradoxně i já jako člověk, který si prošel určitou etapou "neblahé zkušenosti s drogou" jsem samozřejmě proti tomu, aby se válely v parcích injekční stříkačky a snadná dostupnost drog mezi dětmi mi jde dost proti srsti.
Malý příklad - moje sestra ve 12ti letech přešla ze školy v menším městě do Prahy. Když chodila do sedmé třídy, vyprávěla mi o spolužákovi, který ostatním nabízí nějaké prášky, o spolužačce, která o přestávce na WC prováděla se stejně starým spolužákem orální sex. Bylo mi tehdy nějakých jednadvacet a dost mě to šokovalo, protože v okruhu mých známých se nic takového nevyskytovalo - drogové experimenty se začaly podnikat od šestnácti výš, sex přibližně ve stejné době. Ke dvanácti, třináctiletým dětem mi to přišlo neadekvátní a děsivé. Sestra tehdy přišla za mnou s tím, jestli si ty prášky má od onoho spolužáka vzít nebo ne. Tak jsem jí po pravdě řekla, co to asi tak může být za sajrajt, co by to s ní mohlo udělat a doporučila jí, ať se na milého spolužáka vykašle i s jeho farmaceutickou lobby. Až do jejích osmnácti se mi dařilo jí držet od všech opravdu nebezpečných drog, vážila jsem si toho, že se za mnou chodí poradit, jestli má zkusit extázi, LSD apod. Pak začaly problémy se školou, ve třeťáku změnila střední školu, byla nešťastná, nezapadla do nového prostředí, přišla do jiného stavu s klukem, který se na ni vybodl, šla na interrupci a skončila u těch debilů, co prodávali trávu s heroinem, jak jsem už jednou psala. Trvalo jí rok, než se z toho nejhoršího dostala, zaplať pánbůh je to snad už v pohodě.

Možná se mnou nebudete souhlasit, ale já si myslím, že pro děti je droga atraktivní právě tím, že jsou z ní rodiče celí šílení. Určitě jste si např. všimly, že daleko víc kuřáků pochází z nekuřáckých rodin a naopak. Děti, které doma vidí věčně někoho s cigárem nemají takovou potřebu dělat za školou něco zakázaného, protože je to pro ně denní chleba a navíc, když to dělají RODIČE, kteří jsou během puberty obvykle ti největší paďouři, špekouni a konzervy, proč by to měli dělat, vždyť by byli jako ONI.

Naše dítě bude vyrůstat v prostředí, kde je kouření trávy asi tak vzrušující a tabuizované jako chleba s marmeládou. Bude se stýkat s našimi přáteli, z nichž mnozí drogy berou. Ovšem na druhé straně nemáme v okruhu svých přátel žádného alkoholika a doufám, že k tomu nikdo z nich ani nedospěje. :o) Budu se snažit mu tyhle věci vysvětlit co nejdřív, tak, aby je pokud možno pochopil a neměl pocit, že před ním skrýváme nějakou třináctou komnatu. Prostě bude vědět, že drogy existují, co umí, k čemu můžou vést, a závěr ať si vyvodí sám. Myslím si, že když s ním o drogách promluví někdo, kdo byl léta na heroinu nebo pervitinu a roky se toho pokouší se střídavými úspěchy zbavit, je to účinnější než komiks ve Čtyřlístku nebo varovně zdvižený prst paní učitelky, která viděla konopí jen na obrázku v encyklopedii rostlin. :o)

Vy nechcete, aby vaše dítě kouřilo trávu, já zase nechci, aby chlastalo a jezdilo autem. :o) Každý se cítí být něčím omezovaný, stejně jako vás rozčiluje drahá a ve většině případů neúspěšná léčba narkomanů, mě vadí prachy vydané na léčení notoriků. Jenže, to nejsou argumenty, to si můžeme vyprávět u kafe. Společnost se rozhodla nedělat rozdíly mezi nemocnými a my to musíme přijmout, i když třeba se skřípěním zubů.

To, jestli naše děti skončí u drog, můžeme ovlivnit jen my sami svým chováním k nim, svým - ehmmm... - příkladem, důvěrou, kterou si vzájemně vybudujeme. Ne tím, že jim budeme říkat "jak tě uvidím s cigárem, přerazím ti ruce" nebo jako Myšpulín "lidé, kteří kouřili trávu, byli nejdřív veselí, ale pak smutní, ztratili chuť žít a zemřeli dřív než jiní lidé". :o)