Re: aaach jo..

Evi, netrap se. To, ze Tvi rodice moc idealnimi rodici a prarodici nejsou, neni zas tak vzacne, jak by se zdalo. Moje terapeutka me ujistila, ze skutecne takovych tech pohadkovych nebo chces-li filmovych rodicu je celkem malo. Snad je to tak vsude, snad se na tom podepsala doba, ve ktere jsme zili, ale malokdo si se svymi rodici prilis rozumi.

Kdyz jsem onemocnela, ocekavala jsem ze matka( kdyz uz ne otec) bude samozrejme stat za mnou a bude mi oporou. Ke sve hruze jsem zjistila, ze jsem pro ni mela jako osobnost cenu, jen pokud jsem mela perspektivni praci( pracovala jsem ve vyzkumu) a nadeji na rodinu a deti. Jakmile jsem diky nemoci tento vzorec porusila, byla jsem zavrzena, bez ohledu na to jak malou vinu na tom nesu. Takze tim ze jsem onemocnela, jsem prisla o praci, oporu pratel, kteri mi to do jednoho vysvetlili, ze tim ze jsem se ocitla v ID " jdou nase cesty jinam" a "nema cenu se stykat a kazit si tak vzpominky na krasne roky mladi, kdy jsme si rozumeli...", pribuzni patrne vydeseni tim, ze bych po nich mohla, nedej boze, taky neco chtit, dali ruce pryc a ja zustala naprosto sama. Navic jsem se pres znacne protesty matky rozvedla( nevidela jsem duvod, proc k sobe poutat muze, ktery se tehle nemoci a potazmio i mne zacal panicky bat/ zemrela mu na ni matka/)zustala jsem dokonale sama. Diky sve terapeutce, drive kamaradce( pratelstvi jsme musely obetovat odstupu mezi pacientem a terapeutem), jsem to zvladla, ale bylo to par pekne nehezkych let, kdy jsem uvazovala jestli by nebylo lepsi nebyt a casto nejen uvazovala.

Proste abych se nepaplala vecne ve vlastnim osudu a vratila se k tomu podstatnemu: pokud je alespon jeden clovek, ktereho zajima, jestli zijes a jak zijes, stoji to za to a je vzdy nadeje se ze sveho zavrzeni dostat. A Ty mas skveleho manzela a bajecne dite. V rodicich to asi pekne dlouho kvasilo a kdyby to nebouchlo ten nestastny vikend bylo by to jindy. Pro ne je proste to, co delas kamenem urazu a mozna, ze jim vadi mnohem vic adopce navic adopce "odlisneho " ditete nez to, ze to Tomaskovi otevrene rikas. V techto vecech by clovek skutecne mel dusledne rikat diteti pravdu( jako ve vsech ostatnich) jakekoli lzi se nevyplati, kdyz dite dospeje, pochopi a casto rodice ztrati mnoho bodu pro nedostatek odvahy, se kterym nektera, pro dite velmi vyznamna fakta, popreli, ci prekroutili. Nepochybuji, ze Tomasek byl se sim obeznamen, jak neciteliveji to slo, a pokud rodice nechapou, ze v techto vecech nelze lhat -jejich chyba.

Ale skutecne me pripada cela srazka prilis velika a s velikymi dopady na vsechny, snad bych rekla neumerna podnetu, takze patrne za tim bude jeste mnohem vic, patrne vse, co Ti sdelili, ma svuj podtext, a je dobre, ze ses to pokusila pomoci terapeutky odhalit. Nesmutni, ono nektere rodiny se skutecne rozpadnou v reakci na fakta, ktera jine stmeli. Nevim ,co pro tebe Vasi znamenali, takze je mozne, ze cely problem bagatelizuji, pro mne matka byla vzdy trochu infantilni citove chladna zena, kde pod pomerne vyraznymi projevy citu se skryval vnitrni chlad, u otce to bylo jeste horsi, jako dite me bil a v dospelosti jsem mela vzdy pocit, ze me hodnoti neprilis laskyplne. (Nemam chut to rozvadet a pro Tvuj problem to neni dulezite). Jen bych Ti chtela zduraznit to, nac jsem casem prisla a co mi umoznilo se se situaci smirit, jsou lide, kteri stoji o me pratelstvi, jini lide, kteri ve mne hledaji oporu, a prace, ktera me bavi a kterou se snazim rozdat par zkusenosti, chronicky nemocneho cloveka dalsim, tak jako se Ty snazis rozdat zkusenosti cloveka, ktery se snazi osvojit dite.

Vzlast u Tebe je to velice cenne protoze skutecne muzes ulehcit cestu mnoha budoucim rodicum v boji s narizenimi a zakony. Mas-li pocit, ze Te rodice jako dceru a mozna i jako cloveka zavrhli, byla to jejich chyba a jejich nedostatek, protoze vse co delas pro druhe ma velikou lidskou cenu, a snad se k tomu da rict jen to, ze je smutne, ze to neocenili ti, od kterych by to clovek cekal nejvic, ale to je asi proste zivot.