děkuji za článek

Dobrý den,

moc děkuji za článek,který mě definitivně utvrdil v mém přesvdčení, že kdybych čekala dítě s předpokladem mentálního postižení, že bych si ho nechala, byť by se pravděpodobně stalo, že bych sním zůstala sama. mám zdraého 10 měsíčního chlapečka a jeho reakce na dotaz, jak by se zachoval, kdyby dítě mělo předpoklad k postižení, mě dost šokovala. Stejně tak i rekce mé kamarádky. Jen jsem tak trošku sondovala, než jsem šla na tripl test. Člověk se v knížkách i na internetu dočte spostu smutných příběhů, takže červíček v hlavě začne hlodat.
Bydlíme 2 a 1/2 roku v domě, kde žije 4 letá holčička s Downovým syndromem. Zpočátku to pro mě bylo težké, nevěla jsem, jak se mám chovat, abych se nikoho nedotkla. Teď už se chovám naprosto přirozeně, hodně pomáhá nechat se vést dítětem samotným Jsou úžasně spontánní. Věřím, že je to pro mě cenná zkušenost. Kdyby se stalo, že některé z dalších plánovaných dětí, by mělo předpoklad k postižení, zkusila bych zajít za rodiči malé Marie a popovídat si s nimi, prostě požádat o radu.
Rozhodně vím, že bych odmítla amniocentézu i další vyšetření, kvůli riziku potratu. proč riskovat, že človíčka, ať už zdravého nebo postiženého, připravím o šanci na život?!
Iva