Re: A mohlo by být hůř
Těším mne, že jsou stejně potrefené rodiny jako ta naše. Mladej je brankář (hraje za Slávii), tatínek vedoucí mužstva. Mladej trénuje 4x týdně (horko těžko kloubíme se školou, neb většina spoluhráčů chodí na školu, která má slávistické třídy, zatímco náš mladej na osmiletý gympl, kde mu pochopitelně rozvr s tréninky neladí ;-). Manžel chodí na tréninky jen občas, zato máme doma mj. dvě sady dresů (a po každém zápase jedna visí na našem sušáku), dvě baterie lahví na pití a asi 6 míčů ... Každý týden mistrák - jezdí po půlce Čech (Cheb, Blšany, Roudnice, Most ...), občas turnaj, v zimě dvě soustředění... Poslední turnaj hrají tuším poslední víkend v červnu, třetí týden v červenci odjíždí na soustředění a po něm už trénují ... (což nám letní dovolenou jaksi smrsklo na 14 dní :-( ). No a zrovna teď jsem slaměná (což teda není špatné - aspoň mne nikdo nevyhazuje od PC) - víkendový turnaj kdesi u Přerova ... A oba dva to baví... To nelíčené nadšení mladýho, když mu po víc než měsíci sundali gyps z ruky (můžete hádat, kde si tu zlomeninu pořídil ;-) a mohl začít trénovat ...
Takže zdravím Mecháčka (a hlavně jeho ženu ;-) i autorku článku ;-)
Odpovědět