Něco mi to připomíná
Ahoj, Monty!
Nejdřív ti chci popřát více veselejších zážitků, pokud možno velkou dávku životního optimismu navíc :-)
Nákupy ve velkých hypermarketech nemiluju, ale přežívám. Přesně takový zážitek, jako jsi měla s maminkou, bych asi zažila (mnohokrát) se svojí babičkou. Ona sice před rokem zemřela a min. 5 let nevycházela bez doprovodu, ale měla v některých rysech podobnou povahu. Také toho hojně využívala za "totáče", už v té době bylo nakupování její základní životní náplní. Byla totiž tzv. "frontová bojovnice". Určitě si na ně pamatuješ, přesně věděly, kde co mají a několik hodin stály ve frontě (ať už na ovoce, hračky, maso, ...), zásobovaly všechny příbuzné nedostatkovým zbožím. Když jsem to s ní parkrát jako dítě musela absolvovat, hrozně jsem psychicky trpěla (ve frontě na kapry o vánocích v mrazu i fyzicky). Ale je to individuální, mojí mladší sestře se to líbilo, naučila se v pěti letech rozeznávat druhy masa (což mě zajímá i dnes pouze okrajově) a dodnes si potřebuje každý den "zanakupovat" ;-)
P.S.: Na mojí babičce bylo zajímavé, že si dokázala u pokladny vždy ohlídat desetník navíc (nebo se klidně s nákupem vrátit z domova, když ji "okradli"), ale podvodníků klidně naletěla.
Odpovědět