příklad ze života - 90 let bez slunce

Milé dámy,
sluníčko všechny milujeme. Ty opatrnější z nás se patlají krémy s maxi UV filtry, a tak si alespoň občas užíváme blahodárné sluneční paprsky. V letním vedru nám ani nepříjde na mysl, abychom se zakrývali víc, než hladina našeho vkusu unese. Přesto ani netušíme, jak si škodíme.
Mojí babičce je 90 let, a protože je tak vychovaná, nikdy si neodhalila víc, než paže kousek nad předloktím, nohy do půli lýtek a výstřih na krku odhaloval opravdu jen krk. Celý život dřela venku na poli, dobrovolně okopávala veřejnou zeleň, zametala ulici do posledního smítka (já po ní tedy určitě nejsem) a dokonce když ve fabrice na kaučuk onemocněla chudokrevností, lékař jí jako terapii předepsal práci venku, takže 7 let stloukala bedýnky na továrním dvoře, v létě, v zimě, v palčákách a hnusných vaťácích...
Dnes má kůži na rukou tenounkou jako papír (snadno se při manipulaci natrhne!), svrašťelou, volnou, vytahanou, plnou pigmentových skvrn - no nic moc. Ale při koupání vždy musíme obdivovat to, co se skrývá pod zástěrou: kůže jemná na dotyk, mléčně bílá, žádné pigmentové skvrny, žádné scvrklé a příšerně vrásčité... Opravdu ne kůže 90leté stařenky, má ji lepší, než kůže o 30 let mladší tchyně, která se pekla na slunci stylem 2h na břiše, 2 h na zádech až do černa, byla obezní a teď teprv zhubla...
A protože babička přes svou svědomitost a pracovitost má smysl pro humor, má ráda lidi a zvířata, i hluboké vrásky v jejím obličeji vykouzlily na pohled velmi příjemnou tvář. A jestli tedy vypadá mladší?

V jejím věku se těžko srovnává, ale díky její vitalitě jí 90 nikdo nehádá.