Dá se to zvládnout

Já se s Barčou první dva roky poctivě učila. Naučila se moc hezky psát, protože domácí úkol ze psaní probíhal asi takhle:"Šikmo,šikmo,nahoru, ještě, ještě,tááák a dolu, dolu,šikmo k bříšku, klička a šikmo,šikmo a dost." Vyšlo z toho T jako natisknuté. V matematice neměla ze školy moc jasno a potřebovala dovysvětlit doma. Na vízo byly samé 1.
Pak se narodila Týna, na společnou přípravu jsme měly nějak míň a míň času. Barča začala dělat úkoly sama, sama se učit a já jí jen kontrolovala. Občas něco "zmastila" a musela přepsat, ale naučila se připravovat se sama. (2 z matematiky a z němčiny na konci roku)
Dřív věděla, že tašku zkontroluje maminka a když bude něco chybět maminka upozorní. Teď se musí spolehnout sama na sebe. Když něco zapomene, má ponaučení pro příště, že má při přípravě do školy dávat větší pozor.
Myslím, že každý začátek je těžký a tak by se dětem na začátku školy mělo určitě pomáhat, ale všeho moc škodí. Ať jsou do dnešní doby vyzbrojené samostatností.
Dneska jsem dostala dobrý vtip.
Na začátku čtvrté třídy říká učitelka dětem:" Musíte děti dávat ve škole větší pozor, protože vědomosti vašich rodičů už občas na probíranou látku nebudou stačit."
A podle mě, domácí úkol dostávají snad děti proto, aby učitelka zjistila, jak dobře jim to ve škole vysvětlila a ne, aby zjistila, jak jsou na tom rodiče.
Přeji mnoho zdaru při zdolávání domácích úkolů a vydržte, za chvíli jsou tu vánoční prázdniny.
Gábina