Re: Strach ze hmyzu

Máme slečnu dnes 12 let a "její" historku - když měla zhruba 3 roky, vlastnili jsme zahrádku za městem u lesa jejímž jediným záporem byl soused, se kterým jsme nebyli schopni se domluvit. Začalo to nevině - dostavěl chatu a zjistil, že má málo místa a chtěl koupit pozemek, který už jsme, nic netušíc, koupili my. Skončilo to otrávenými stromy na hranici s jeho pozemkem a jeho výhrůžkami, že nám zastřelí psa, pokud temto šlápne na jeho zahradu - šlo o zahrádkářskou kolonii, kde nesměly být ploty. Takže když naše pohodové dítě vyběhlo na cestičku vedoucí kolem JEHO pozemku a spustilo naprosto nepříčetný řev, ukazovalo si na nohy se slovy sundejte mi to a odmítlo se pohnout, vyběhla jsem v děsu, že šlápla do pasti nebo tak něco a připravena vystartovat do nemocnice a na policii. Nemůžu říct chudák, ale soused v tom byl nevinně - Terce šli po sandálkách DVA MRAVENCI a právě začalo její období "lezoucí příroda = ohrožení života". Zhruba v šesti letech jeli vyzvednout s manželem lodě ze zahrady a Terka hlásila "kajaky jsou v pořádku, ale než jsme je odvezli, museli jsme z nich vyhnat ty bezdomovce a já tatínkovi pomáhala". Moji úvahu, proč se bezdomovci soukali do kajaku a nešli si lehnout pod verandu a jak se proboha dostali na zahradu zase špatně rozcházel můj manžel (sesypal se smíchy) - on, coby účasník akce věděl, že výrazem bezdomovci dcera označila šneky bez domečku - slimáky. No ale tím se dostávám k jádru věci - dnes dcera miluje všechno živé bez ohledu na formu a i když např. červy a housenky nemusí, není to důvodem aby se přestala vyskytovat na zahradě, loděnici či v lese. Myslím, že je tedy naděje, že u většiny jinak normálně vedených dětí je období přírodní hysterie přechodné.