Re: Komerční článek - začít se musí dřív...asi

Článek jsem četla ze zvědavosti, co budu moci dělat, až bude můj syn větší, anebo co bych mohla či musela dělat, kdybych ho nenaučila spát pořádně už teď. Spával hrozně, budil se každou hodinu, vždycky děsný řev a pomohlo jen prso do pusy, já u toho usnula, ale protože mám bolalvá záda a chtěla jsem si lehnout pohodlněji, za chvíli jsem se vzbudia, odnesla ho do postýlky, no a za chvíli se to opakovalo.
Neustále jsem řešila, co s tím, jedni radili nechat vyřvat, jedni, že je ještě malý a musím mu vyhovět, když má hlad.
Hlad neměl, večer se vždycky naptráskal kaše, pak jsem ho ještě nakojila a on spal maximálně 2,5 hod, to byl nejdelší úsek a pak už to bylo jenom horší. Dovedete si představit, jak jsem byla unavená po 7 měsících takových nocí? (do 12 týdnů spal slušně) A když se někdy spletl a spal omylem třeba 3 hodiny v kuse, byla jsem ještě víc zmlácená. Pořád jsem si ale říkala, musím si ho užít, dokud je malinký a potřebuje mě a razantně odmítala všechny návrhy obsahující trochu tvrdší přístup.
Bylo mi ale jasné, že se to nedá vydržet donekonečna a že jednou přeteče číše a pak s tím budu muset nco udělat.
No, kapka přetekla. Můj miláček se rozhodl, že už se ani nenechá přenést do postýlky a jinak než přisátý k prsu spát nechtěl, z večera se budil tak 3x mezi osmou a půl desátou..pokaždé jsem ho musela nakojit, uhoupat, no pak už jsem si ho brala do postele. Děs, už jsem toho měla plné zuby. Vyvrcholilo to tím, když jsem se po jedné takové noci těšila, až ho dám spát na balkón a udělám si kafe a spoustu práce, která se mi tu vršila. Půl hodiny jsem ho uhoupávala, pak jsem naházela prádlo do pračky, udělala si to kafe, snědla jogurt - a vstával! Vyspaný, usměvavý....V tu chvíli jsem ho málem zakousla! No a ten den jsem si řekla A DOST!
Odstěhovali jsme se s manželem na zem do obýváku (už jsme to zkoušeli jednou, ale bez výsledku, jen jsem měla delší trasu k postýlce) a začli se známou kontrolní metodou (chodit po pěti minutách k plačícímu dítěti, ujistit se, že mu nic nechybí, položit, políbit, pohladit, ale trvat na tom, že se spí). První noc to trvalo s přestávkami 25 min., druhou deset a pak už jsme za ním ani nechodili, probudí se, sedmkrát houkne, pak chvilku mrčí a spí dál! Najednou v noci nekojím, až o půl páté ráno, to se pravidelně vbouzí. Už dvě noci jsem spala skoro nepřerušovaně!!! (budím se ze zvyku)
Nevím, jestli to tak rychle pochopil, nebo vycítil moje odhodlání, každopádně zabralo klasické "nechat vyřvat", proti čemuž jsem kdysi brojila. Všechny zkušenější matky mi tvrdily, že je to lepší takhle dřív, než začne rozum brát, že třeba ve dvou letech je to odnaučování těžší.
Asi mají pravdu, jsem zvědavá, co nás čeká, až bude větší, jsem ale ráda, že gros jsem zvládli teď (snad, je to týden!) a pak už doufám budenme jen dolaďovat.
P.S. kdyby to nepochopil tak rychle, asi bych na to neměla nervy a ustoupila mu, jsem dost měkká :)